24.6.2014
V současné době by se dalo rozdělit spektrum zdejších pacientů zhruba na tři skupiny: přibližně 40% tvoří pacienti ortopedičtí, tzn. lidé po různých operacích, ať již artroskopických či po endoprotézách hlavně kolen a kyčlí, dále pacienti po jednoduchých i vícečetných zlomeninách končetin a komplikovaných úrazech. Dalších asi 30% jsou lidé s vertebrogenními obtížemi (bolestmi páteře různého původu, často chronickými a kořenovými syndromy) a dalších asi 30% pak tvoří pacienti neurologičtí. Je třeba zdůraznit, že u řady neurologických poruch, když jsou již vyčerpány možnosti farmakologické terapie, je pacientovi možné pomoci už pouze metodami léčebné rehabilitaci (fyzioterapie, ergoterapie, fyzikální terapie). Přesto význam rehabilitace u neurologických onemocnění není stále doceněn.
Proto se dnes zaměřme právě na tyto pacienty. Tím nejpovolanějším k předání řady informací se stal primář Rehabilitačního centra, MUDr. Ondřej Horáček, PhD., který má specializaci nejen v oboru rehabilitační a fyzikální medicína, ale také v oboru neurologie.
„Rehabilitace neurologických pacientů je asi nejkomplikovanější, jak z hlediska sestavování rehabilitačního programu, tak z hlediska spolupráce s často velice těžce postiženými pacienty. V současné době ale máme takové technické vybavení a hlavně tak zkušený tým odborníků- lékařů, fyzioterapeutů, ergoterapeutů, psychologa, logopeda, ale i protetika - že jsme schopni komplexně rehabilitovat v podstatě všechny neurologické choroby. Tyto pacienty přijímáme z neurologických oddělení do našeho centra obvykle po odeznění akutní fáze onemocnění. K hospitalizace přijímáme někdy i velice závažné a progredující choroby. A máme velkou radost, pokud se u nás takový pacient zlepší, samozřejmě v mezích jeho možností. Vždy stojí za to, byť to někdy vypadá beznadějně, léčbu zkusit, a „hnacím motorem“ našeho úsilí je zlepšit pacientovi kvalitu života. Některá neurologická onemocnění bohužel vyléčit zatím neumíme a často se stává, že v některých zařízeních už nechtějí pacienty ve zhoršeném stádiu nemoci přijmout. My ale dobře víme, že každodenní péče a třeba jen nepatrné zlepšení zdravotního stavu těmto lidem (byť poučeným, že třeba jejich vyléčení je nemožné), hodně pomáhá“, říká MUDr. Horáček a následně začne rozebírat jednotlivé diagnózy, které se v Rehabilitačním centru objevují.
A je jich celá řada. Hodně pacientů je po cévních mozkových příhodách (CMP), a jsou překládáni jak z partnerské hořovické nemocnice, tak z FN Motol, z nemocnice Na Homolce, z VFN Praha a mnoha dalších. Není dobrou zprávou, že mezi těmito pacienty jsou dnes stále častěji i mladí pacienti. Po určité době, zhruba 3 až 4 týdnech, pak jsou někteří postižení překládáni k další léčbě na jiná specializovaná pracoviště, především pracoviště následné rehabilitace. „Občas některé pacienty přijmeme znovu k doléčení, a terapie pak probíhá bud při hospitalizaci nebo třeba ambulantně, připomíná primář MUDr. Horáček a dodává, že pacienty po cévních mozkových příhodách přijímá rád, protože terapie je většinou efektivní a právě tito pacienti do berounské nemocnice patří. Ale je tu řada dalších závažných, ve většině případů progredujících neurologických onemocnění, kde se berounský tým Rehabilitačního centra snaží pomoci. Jsou to např. pacienti s roztroušenou sklerózou, která postihuje hodně lidi středního věku, ale často i jedince velice mladé. Tito pacienti mají různé neurologické příznaky a klinický obraz je často velmi pestrý a měnlivý, u některých pacientů probíhá onemocnění ve formě atak, u jiných má onemocnění trvale progresivní charakter. Těžce postižení mohou být také pacienti s Parkinsonovou chorobou, kde je hlavním úkolem tyto nemocné „rozpohybovat,“ zlepšit iniciaci pohybů a snížit svalové napětí a podpořit pacientovu aktivitu. Další častou diagnózou jsou myopatie, tedy svalová onemocnění, kde jsou primárně postižené svaly. Ty se projevují svalovými obrnami často postihujícími pletencového ale i trupové svalstvo, často jsou přítomné svalové atrofie a také charakteristické poruchy chůze. Rehabilitace je u zmíněných skupin pacientů do určité míry podobná – je zaměřena na zlepšení síly a pohyblivosti oslabených končetin, zlepšení stability a kvality chůze, posílení atrofických svalů případně prevenci svalových kontraktur, tedy shrnuto, cílem komplexní rehabilitace je zmírnění subjektivních obtíží, zlepšení neurologického postižení a zlepšení soběstačnosti pacienta. Zmínit je ale třeba i další neurologické diagnózy, s nimiž do Rehabilitačního centra lidé přicházejí. Jsou to například polyneuropatie, ať již zánětlivého, metabolického či degenerativního původu. V těchto případech dochází k akutnímu nebo chronickému postižení periferních nervů různého rozsahu i tíže a z toho plynou hlavní příznaky: brnění končetin, poruchy citlivosti a obrny končetin. „Nejvíce pacientů máme s tzv. dědičnou motorickou a senzitivní neuropatií (tzv. chorobou Charcot-Marie-Tooth) kde jsou přítomné, kromě obrn dolních končetin a poruch citlivosti, též typické deformity nohou které musí být někdy řešené i operačně. „Pacientům s tímto onemocněním se věnuji více než 14 let a sleduji je nejen ambulantně, ale u mnohých těchto pacientů zajišťuji přijetí k hospitalizaci do našeho centra, kdy je možné řadu jejich problémů ovlivnit a vyřešit. Mnoho z těchto pacientů znám již řadu let, ještě ze svého mnohaletého působení ve FN Motol , a přicházejí za mnou v posledních 3 letech i do Berouna, a jsou to pacienti z různých míst České republiky„ upřesňuje primář Horáček. U další závažné diagnózy - polyradikuloneuritidy (tzv. syndrom Guillain-Barré, ) jsou kromě periferních nervů postižené i nervové kořeny, postižení pacienta je těžší než u polyneuropatií. Jsou obvykle přítomné těžké obrny postihující rozsáhlé svalové skupiny horních i dolních končetin, pacient je často zprvu imobilní a v akutní fázi mohou být v některých případech dokonce i dýchací poruchy následkem poškození bráničního nervu, vedoucího k oslabení hlavního dýchacího svalu - bránice. Onemocnění vyžaduje v akutní fázi pobyt na jednotce intenzivní péče neurologického oddělení, někdy pacienti potřebují i umělou plicní ventilaci a vždy je nutné zajišťovat specializovanou farmakologickou terapii. Teprve až po stabilizaci stavu je možné přeložení takového nemocného na rehabilitační oddělení. Rehabilitace musí být komplexní a je obvykle dlouhodobá, mnohaměsíční. Stav většiny pacientů se pozvolna zlepšuje a rekonvalescence může trvat rok i déle. „Každý rok hospitalizujeme tak kolem 6-8 pacientů s uvedenou diagnózou, někteří jsou zpočátku těžce postižení. Ale i když je rehabilitace náročná, tak rozhodně stojí zato se pacientovi věnovat, stav se totiž pozvolna zlepšuje a pro celý terapeutický tým je určitě velkou odměnou, když pacient, který při přijetí nezvládl např. uchopit skleničku a samostatně nechodil, je po 2 měsících léčby schopen samostatné chůze a bez pomoci se napije,“ doplňuje prim. Horáček. Objevují se také pacienti po úrazech či nádorech mozku, opět mnohdy velice mladí, kteří mají často - kromě hybného postižení – také tzv. kognitivní poruchy (poruchy pozornosti, koncentrace, paměti). V tomto případě ale záleží na rozsahu a tíži postižení. Při těžkém postižení jsou možnosti rehabilitace limitované, zejména jsou-li dominantní psychické poruchy, protože takový pacient při rehabilitace špatně a nedostatečně spolupracuje. Zde pak sehrává velice důležitou roli, vedle dalších odborníků v týmu, také psycholog. Stejně je to s úrazy míchy, kdy je možné přijímat postižené až v chronické fázi, tedy ve stabilizovaném stavu a navazuje se na předchozí léčbu v tzv. „spinálních jednotkách“. S míchou je spojeno i velice závažné neurodegenerativní onemocnění – amyotrofická laterální skleróza, při níž dochází k degeneraci neuronů míchy a mozkového kmene. Do určitého stádia postižení (zjednodušeně řečeno, dokud nemají postižení závažnější dechové obtíže ) se i tito pacienti v Berounském centru objevují. Každý rok je jich zde hospitalizováno několik. Zde sehrává velice důležitou úlohu, kromě fyzioterapeuta a ergoterapeuta, i logoped, protože tito pacienti mají problémy s polykáním i s řečí a aktivace polykacího svalstva a zlepšení motoriky postiženého jazyka je velice důležitá. „Ano, tady jako u většiny předchozích diagnóz nelze progresi onemocnění zastavit a zlepšit stav nebo jej stabilizovat se daří obvykle jen na určitou dobu,“ připomíná MUDr. Horáček a dodává, že největší odměnou je alespoň na čas pacientům ulehčit, a třeba jen dočasně zlepšit „kvalitu“ jejich života, za což jsou postižení většinou nesmírně vděční. Shodli jsme se na tom, že bohužel existuje spousta lidí, kteří nabydou při vyřknutí nějaké závažné diagnózy (a to nejen neurologické) přesvědčení, že jim již nelze nijak pomoci. „Vždy to stojí zato, pokusit se, a když potom vidíme pokroky, byť někdy malé, doslova nás to nabíjí pro další práci,“ vzkázal všem pan primář Horáček, ale vyjádřil zároveň trochu obavu, že po dokončení výstavby komplementu dalších služeb, včetně moderní vodoléčby, nebude možné všem žádostem o přijetí do centra vyhovět a někdy bude nutné i odmítnout. Zatím se to stává ojediněle, např. v situacích kdy se žádost týká pacienta, který je imobilní a nesoběstačný a jehož těžké postižení se již několik let nezlepšuje a s několikaletým odstupem od vzniku poruchy (např. po cévní mozkové příhodě) ani zlepšit nemůže. Nebo když s žádostí o přijetí přicházejí příbuzní pacienta, který je dlouhodobě nesoběstačný, o kterého se dosud doma starali, ale ten potřebuje nikoliv rehabilitaci ale především ošetřovatelskou péči a rodina není již schopna tuto péči v potřebném rozsahu doma zajišťovat. „Nemůžeme suplovat léčebny dlouhodobě nemocných. Kapacita centra je sice více než 100 lůžek, ale máme-li např. v situaci, kdy je oddělení prakticky zaplněné, volit mezi přijetím pacienta, kde je předem jasné že jeho stav během 3-4 týdenní hospitalizace nezlepšíme a přijetím pacienta, kde je naopak velmi pravděpodobné, že mu pomůžeme, pak je pochopitelné, že upřednostníme přijetí toho, kde je naděje na zlepšení,“ připomněl ještě na úplný závěr našeho povídání primář Rehabilitačního centra MUDr. Ondřej Horáček, PhD. A my ještě shrňme ty nejdůležitější atributy pro kvalitní rehabilitační léčbu. Jsou to: zkušený odborně zdatný tým, který se stále vzdělává v nových postupech a metodách, individuální přístup při léčbě každého jedince, koordinace postupů a jejich komplexnost a součinnost všech zainteresovaných odborníků. Zároveň je to určitě i odpověď na otázku pro všechny, kteří se ptají, proč je Rehabilitační centrum Rehabilitační nemocnice v Berouně, tak úspěšné!
