Pane doktore, jak byste zhodnotil současné fungování artroskopického centra?
Máme za sebou rok opravdu velkých změn. Rozšířilo se množství sálů, přibyli noví kolegové, a díky tomu i počet artroskopických operací. Sledujeme vývojové trendy na trhu, spolupracujeme s firmami, které zajišťují dodávky, a pravidelně se seznamujeme s novými implantáty i technikami. V tomhle směru jsme na špičkové úrovni.
Jaké spektrum výkonů pacientům nabízíte?
Prakticky kompletní. Od jednoduchých artroskopických zákroků až po složité rekonstrukce. V případě kolen ošetřujeme menisky, vazy včetně plastik, provádíme rekonstrukce vazivového i patelárního aparátu. V oblasti ramen provádíme vše od jednoduchých subakromiálních dekompresí po složité stabilizační operace. Některé výkony zvládáme v režimu jednodenní péče, u složitějších pacienti zůstávají do druhého dne. Velkou výhodou je přímá návaznost na rehabilitační péči v naší nemocnici, která není všude samozřejmostí.
„Na robotiku to v artroskopii zatím nevypadá. Byl by to velmi náročný proces.“
Hodně se mluví o robotice v medicíně. Jak vidíte její využití v artroskopii?
Upřímně řečeno si to zatím neumím moc představit. Naučit se artroskopovat je totiž samo o sobě velmi složité. Je to podobné, jako byste stavěli lodičku v láhvi – pracujete přes optiku a díváte se na obrazovku, ne na své ruce. Přechod k robotice by byl nesmírně náročný a samotný přístroj by musel být velmi „chytrý“, pravděpodobně s využitím umělé inteligence. Otázkou je, v čem by to bylo pro pacienta i operatéra výhodnější oproti klasickým metodám. Zatím si nemyslím, že by to v nejbližších letech bylo aktuální. Na druhou stranu jsme si kdysi nedovedli představit chytré telefony a dnes bez nich nedáme ani ránu.
Na jakou skupinu pacientů se zaměřujete?
Specializujeme se na dospělé pacienty. Artroskopie je miniinvazivní metoda, která se dá použít u všech věkových skupin. U mladších pacientů jde často o úrazové stavy, někdy i o systémová onemocnění. U starších pak převažují degenerativní onemocnění kloubů. Pokud kloub ošetříte včas, prodloužíte jeho funkčnost. Pokud ne, pacient může skončit u totální endoprotézy, což už znamená cizí těleso v těle. A vždycky platí, že nejlepší je mít vlastní kloub.
Hraje v prevenci onemocnění kloubů nějakou roli životní styl?
Obrovskou. Pomáhá udržovat si zdravou váhu, pravidelně sportovat a být v kondici. Genetika svou roli hraje také, ale menší, než by se mohlo zdát. Problém je, že spousta lidí má sedavé zaměstnání a o víkendu se to snaží dohnat. A to kloubům škodí nejvíc. Ony potřebují pravidelný pohyb, ne nárazovou zátěž.
„Pacienti k nám přichází téměř ze všech regionů. Najdou zde špičkovou péči a moderní prostředí.“
Pacienti k vám jezdí i z jiných regionů. Čím je vaše centrum láká?
Kombinací kvalitního vybavení, prostředí a špičkových implantátů. Máme tu kolem třiceti ortopedů, kteří k nám pravidelně dojíždějí i ze vzdálenějších koutů. A spolu s nimi samozřejmě pacienti z mnoha regionů.
Jak se artroskopie vyvíjela z technického pohledu?
Zásadně. Dříve jsme se dívali do kolene jen trubičkou, pak přišel přenos na černobílou obrazovku. Dnes pracujeme s optikou ve velmi vysokém rozlišení, máme specializované nástroje pro koleno, rameno, zápěstí. Vybavení je stále sofistikovanější a přesnější.
Jste vedoucím centra, co pro vás tato role znamená?
Vnímám ji spíš jako koordinaci. Máme tu profesionály, kteří stojí za svou prací a mají vlastní pacienty. Za mě je nejdůležitější výsledek a zodpovědnost každého operatéra. Samozřejmě se setkáváme i s velmi komplikovanými případy, ale vždy je nutné dotáhnout operaci do úspěšného konce. A to se nám daří.
Proč jste si vybral právě ortopedii?
Na začátku mi připadala jednoduchá. Na rentgenu je všechno jasné, žádné složité detektivky jako například na interně. Brzy se ale ukázalo, že to tak jednoduché není. Ortopedie je manuální práce, kde používáte hlavně ruce, trochu hlavu a k tomu zobrazovací metody a laboratorní výsledky. Operace beru jako odměnu a vlastně i odpočinek. Ambulance je naopak hlavně o psychologické práci, pacient vám musí důvěřovat, bez toho léčba nefunguje.
Co byste si přál do budoucna pro vaše centrum?
Aby dobře fungovalo, aby nás nepotkávaly žádné velké komplikace, a abychom měli dostatek personálu. To je úkol každého managementu a vedení kterému se to, myslím, daří.
as. MUDr. Zdeněk Kopečný
Berounské Artroskopické centrum vede od roku 2008. Působí také na Ortopedické klinice 2. LF UK a FN Motol a na 2. LF UK v Praze. Absolvoval odborné kurzy a studijní pobyty u nás i v zahraničí, například v USA, Německu nebo ve Švédsku. Je členem několika vědeckých organizací, jako jsou Česká lékařská komora, Česká společnost pro ortopedii a traumatologii a Slovenská spoločnosť pre traumatológiu a ortopédiu. Kromě artroskopií se věnuje také aloplastikám velkých kloubů, počítačem navigované operativě TEP kolenních kloubů, revizním operacím aloplastik a řešení septických komplikací.
