3.12.2013
Dobrá pověst Rehabilitačního centra Nemocnice Beroun se rychle šíří a díky tomu se zde objevují pacienti z různých koutů naší republiky. Jeho pomoc už několikrát vyhledali i někteří naši známí sportovci. V nedávné době se tam také léčila česká reprezentantka v biatlonu Veronika Zvařičová (na fotografii první zleva). Tato mladá nadějná sportovkyně má za sebou již několik krásných sportovních úspěchů, jak v juniorské tak i v seniorské reprezentaci. Mimo jiné je juniorskou mistryní světa ve štafetě z roku 2009, letos na začátku roku významně přispěla k bronzové a stříbrné medaili naší ženské biatlonové štafety na SP v Německu a na ME v Bulharsku, byla již na Olympijských hrách v roce 2010 ve Vancouveru a nechyběla by asi ani na Olympijských hrách v Soči v únoru příštího roku. Ale do nové sezóny, která začala úžasným úspěchem našich biatlonistů na Světovém poháru, bohužel nenastoupila. Její rozjetou sportovní kariéru letos v květnu přetrhl děsivý okamžik – střet s autem, které vyjelo na tréninkovou dráhu v Jablonci nad Nisou právě ve chvíli, kdy tudy Veronika projížděla na kolečkových lyžích. Následky byly doslova fatální. Mnoho velice vážných zranění, včetně hlavy, dlouhé měsíce léčby, kdy zvláště v začátku nebyly prognózy vůbec optimistické. Lékaři pochybovali, zda Veronika vůbec zůstane bez následků, o možnosti pokračovat ve sportovní kariéře ani nemluvě. Ale obrovské úsilí týmu zkušených lékařů a dalších odborníků v nemocnici v Liberci i rehabilitačních pracovníků v Jablonci nad Nisou a v nemocnici v Berouně přineslo své ovoce. Svoji roli hraje jistě i to, že mladý, zdravý, navíc sportu přivyklý organismus se hojí rychle. Ve spojení s vůlí Veroniky „dát se zase do kupy“ a jistě i díky nezanedbatelné podpoře přítele, rodiny a kolegů i trenérů z reprezentace, je vše na dobré cestě.
Nyní jsou už chmurné myšlenky, zda se tato sportovní naděje zase někdy postaví na nohy, či nebude mít následky po poranění mozku, naštěstí zažehnány a dokonce může začít lehce trénovat. Popravdě, na konci letošního května tomu, že to půjde tak dobře a rychle, nikdo nevěřil. Ano, bude to určitě stát ještě hodně úsilí, fyzického i psychického, ale každopádně - Veronika Zvařičová, rodačka z Krnova, už svůj největší životní závod bezesporu vyhrála. Vše ostatní už bude jen jakousi pomyslnou třešničkou na dortu. Pokud se jí povede návrat k vrcholovému sportu, bude ta třešnička hodně velká.
V Rehabilitačním centru Nemocnice Beroun byla Veronika dvakrát. Poprvé prý ani nevěděla, že nějaký Beroun je. Toto zdravotnické zařízení bylo doporučeno jednomu z předních funkcionářů Českého svazu biatlonu Janu Matoušovi s tím, že je to tam výborné, bude jí to vyhovovat a dají jí tam zase do kupy. Podruhé, po operaci kolene, si už Beroun vybrala po výborných zkušenostech zcela cíleně. „Jsou tam fajn lidi, lékaři, fyzioterapeuti i ostatní personál, strašně hodní a ochotní, umí poradit, vše je dobře časově uspořádáno. Prostředí a vybavení centra je na vysoké úrovni, navíc ten park okolo…“, sdělila nám své dojmy Veronika Zvařičová a dodala, že ty rady a vedení k tomu, jak na sobě pracovat jí, a to prý zcela upřímně, až docela chybí. „Fakt se mi tam moc líbilo a pokud bych, ale raději samozřejmě ne, nemocnic jsem si letos užila až dost, zase rehabilitaci potřebovala, přijedu určitě zase k vám do Berouna,“ prozradila nám a dodala, že slyšela, že takový názor má hodně pacientů, kteří se zde léčili. Vzpomíná na všechny, kteří se jí věnovali, připomněla například lékaře Jiřího Staňu a Denisu Kostourkovou , doktorku rhb Helenu Božkovou, fyzioterapeuty Terku Bezděkovou, která jí byla nejblíž, a také Ondru Houšku, i další zaměstnance centra – Ladu Kvapilovou, Pavla Dvořáka a Filipa Vaněčka, s nimiž cvičila na strojích, Zdeničku Levovou, s níž si tak rozuměla. A jak na ni vzpomínají na Rehabilitačním centru? Jako na upřímnou, milou, bezvadnou holku se zdravým pohledem na svět, s trefnými postřehy, s velkou vůlí a disciplinou, vypěstovanou určitě i díky vrcholovému sportu.
Biatlonistka Veronika Zvařičová nám prozradila i tajné přání: „Nechci nic uspěchat, ale třeba v březnu, na konci sezóny, bych si už ráda zazávodila“. Nejen asi my všichni v berounské nemocnici jí moc přejeme, aby se jí toto přání vyplnilo. Hodně štěstí, Veroniko, i k Tvým prosincovým pětadvacetinám!
