2.2.2015
„Psyché znamená duše, duch, soma tělo. Jedno neexistuje bez druhého, jedno tedy bez druhého nelze dobře léčit. Psychosomatika není psychiatrie. Je to vlastně samostatný obor medicíny, byť v naší republice není zatím zakončen specializací. Existují pouze kurzy, kterých se účastní lékaři různých oborů. V některých zemích, například v Německu, specializace psychosomatika existuje a stejně tak psychosomatická oddělení a kliniky. Psychosomatika je však také - a především - psychosomatický přístup, který lze použít právě v léčení každé nemoci. Jistě, někdy více, někdy méně. U akutních stavů postupujeme vždy dle správných postupů v medicíně, ale třeba již v další prevenci infarktu myokardu by lékaře a především pacienta měl zajímat pacientův způsob života, říká MUDr. Milena Kolářová a připomíná, že v rámci psychosomatiky byly nejprve popisovány určité choroby, které byly jako první uznány jako psychosomatické, čili takové, které si navozujeme například stresem- hlavně hypertenze(vysoký krevní tlak), duodenální vřed, astma. V současné době je stále více potvrzováno, že každá nemoc souvisí s psychikou a také sociálním prostředím-mluvíme tedy o biopsychosociálních souvislostech. Což samozřejmě nevylučuje velmi důležitý faktor - genetiku, která koneckonců do tohoto rámce zapadá, a její znalosti se teprve rozvíjejí.
Co tedy lze pomocí psychosomatického přístupu nejlépe léčit? „V Rehabilitačním centru berounské nemocnice se zaměřujeme samozřejmě nejvíce na bolestivé stavy. Statisticky existuje více než 40% pacientů , kteří mají obecně obtíže se zřejmými psychosociálními souvislostmi. Vidíme u nich často proměnlivé nálezy (jednou bolí hlava, jednou loket, jindy bederní páteř), vegetativní symptomy (pocení, červenání), úzkost a depresivní ladění- já nemám pro co žít, život mě nebaví, cítím se stále unavený a podobně. Přitom řada pacientů prošla už mnoha vyšetřeními – laboratoř, CT, RTG a mnoha dalšími specializovanými vyšetřeními. Nálezy jsou negativní a nebo takové, že je může mít v určitém věku každý, tedy zanedbatelné. Proč zrovna tento člověk má takové obtíže nevysvětlují. Nešťastný nemocný chodí od jednoho lékaře ke druhému, začíná být nedůvěřivý, zatěžuje sebe i zdravotní pojišťovnu opakovanými vyšetřeními. Mění svého lékaře, je nespokojený a je mu stále hůř. Samozřejmě, právo na vyšetření a takzvaný druhý názor jiného lékaře máme všichni. Ovšem podivně stěhující se obtíže a několik bezradných lékařů stojí za úvahu. Bohužel, stále v nás přetrvává cosi jako tabu. Pokud nám lékař nabídne psychologa, často je odezva - já jsem přece v pořádku. Možná je v tom strach, obava z možnosti zneužití a kdoví z čeho ještě. Jizva na těle je normální, jizva na duši je nebo může být ostudou. A přitom všichni známe příklady vlivu psychiky-kožní vyrážka před zkouškou, průjmy před nepříjemným jednáním, zvláštní může být i alergie. Jedna pacientka má otestovanou alergii na psí chlupy. Plísně dle testu nevadí. Nesnáší plísně, miluje psy. Se psem nekašle, v prostředí, kde je plíseň má dráždivý kašel,“ připomíná MUDr. Kolářová a na naši otázku, jak se léčí pomocí psychosomatického přístupu, zdůrazňuje:
„ Důležité je, že nemluvíme o psychiatrii, ani psychologii ani jednom jiném oboru. Lékař využívá všech vyšetření, které pacient prodělal, probírá s ním jeho problémy a jeho život. Důležitá je takzvaná časová osa, hledáme v čase, co se kdy přihodilo, a snažíme se najít společně s pacientem souvislosti s jeho problému. V případech, kdy jsou psychické problémy velké, se bez specializovaného psychologického vyšetření a léčení neobejdeme. Psycholog nabízí mimo jiné nácvik relaxace. Kdo z nás umí opravdu relaxovat? Psychosomatický přístup používají i naši fyzioterapeuti. Uvolnění, kontakt, důvěra a čas. To je základ léčby. Bohužel, právě čas bývá pro všechny největším problémem, nastiňuje MUDr. Kolářová a dodává důležitou skutečnost, pacientem často podceňovanou – člověka často odradí od snahy najít a řešit problém to, že v rámci psychosomatiky je nutný jeho aktivní přístup. „ Musíme si uvědomit, že základ nejsou růžové či jiné tabletky, ty člověk může užívat dle doporučení lékaře, ale musí společně s tím, kdo mu pomáhá, začít léčit sám sebe. Nikdo to za něj neudělá. Všichni, kdo se na jeho léčbě podílejí , mu pomohou. Pracovat sám na sobě je těžké. Proto všichni čekáme na zázraky medicíny. I když skoro jsou, naše opravené ruce či nohy musí řídit mozek-buňky či duch či obojí,“ říká MUDr. Kolářová. Dobrá zpráva je, že psychosomatická medicína nám pomůže ukázat cestu.
