Jiří Curney je český florbalový útočník, reprezentant a trojnásobný mistr Česka. Curney začínal v SK FbC Třinec a přes FBC Ostrava zakotvil na delší dobu v Mladé Boleslavi, která za něj Ostravě vyplatila rekordní statisícovou částku. Hned první rok svého působení se tento klub poprvé ve své historii probojoval do superfinále. V dalších letech zde Curney překonal rekord v počtu gólů a získal další vicemistrovský titul. Do roku 2021 v Mladé Boleslavi posbíral mnoho rekordů a vítězství. V následující sezóně přestoupil do klubu AC Sparta Praha a již během prvního ročníku překročil hranici 800 bodů v základní části.
Jiří Curney se může prozatím pyšnit 4 bronzovými medailemi, 5 stříbrnými a 7 zlatými medailemi. To vše z Poháru Českého florbalu, přes Superligu florbalu, až po Mistrovství světa.
Zlom v jeho životě však nastal v únoru 2023, kdy mu lékaři zjistili velmi vzácný Miller Fisherův syndrom. Ve zjednodušené formě jde o akutní zdravotní problémy jako je vysoká teplota, která se může opakovat, a mnoho dalších symptomů jako jsou ochrnutí některých okohybných svalů, porucha koordinace či vymizení šlachových reflexů na končetinách, které tak znesnadňují diagnostiku a jsou prokázána pouze po odborných vyšetřeních. Všeobecně se výskyt tohoto syndromu odhaduje na jeden případ na jeden milion obyvatel za rok.
Díky včasné diagnóze je vše na dobré cestě. „Jiří je skvělý pacient. Spolupracuje a je na něm vidět, jak je motivovaný. Celé jeho snažení je znát a každý den je jeho stav o malinko lepší,“ uvedla ošetřující lékařka berounské nemocnice Hanna Borodina.
Co Vás přivedlo zrovna k nám do Rehabilitační nemocnice Beroun?
Hlavním důvodem byla reputace. Měl jsem o Rehabilitačním centru ty nejlepší zprávy. A to ať už jsem se ptal lékařů, fyzioterapeutů i přátel nejen v České republice, ale ve světě, všichni mi doporučovali vás.
Jste tu sice pár dnů, ale jaký je první dojem?
Musím říci, že jsem strašně rád, že jsem se sem vůbec dostal. Bylo to totiž opravdu velmi rychlé a jsem spokojený, že to vyšlo. Říkal jsem, že vezmu cokoliv, každý volný pokoj, hlavně, když budu moci rehabilitovat u vás. Jsem rád, že to vyšlo.
V čem vidíte výjimečnost naší nemocnice?
Kvůli rehabilitaci jsem chvíli ležel v nemocnici v Boleslavi, ale to už jsme se všichni snažili, abych se dostal k vám. Musím říci, že jsou tady všichni milí. Pomocný personál, sestřičky i lékaři. Snažím se je poslouchat a chci cvičit ještě víc. Dnes mi dovolili si k procedurám přidat i chvíle v posilovně a tak se snažím využít to tu co nejvíce. Ležel jsem už dost. V Boleslavi jsem skoro celý měsíc byl nehybný. Nemohl jsem na nohy a svaly šly pryč. Taky jsem hodně zhubl. A tak tu nejsem pro to, abych opět ležel, ale chci to „narvat“ zpátky. Vím, že musím pomalu, ale mám obrovskou chuť se co nejdříve vrátit zpět.
Slovo „pomalu“ je pro mě snad to nehorší slovo (smích). Protože jsem byl zvyklý trénovat a trénovat a najednou musím pomalu. Ze silové zátěže jsou najednou malé váhy a kondiční trénink. Je mi jasné, že nejde nic uspěchat, ale budu se snažit využít pobyt tady naplno.
Rád bych se vrátil zpět do plného tréninkového i zápasového zapojení. I když vím, že to nepůjde lehko, že to potrvá.
Zítra Vám začíná play off a první zápas AC Sparty je právě s Mladou Boleslaví. Jak to cítíte?
To je tedy zákeřná otázka (smích). Je škoda, že nemůžu hrát. Byl by to pikantní souboj. Byl jsem tam 9 let, tak by to bylo zajímavé, ale Boleslav je těžký soupeř. Osobně je tipuji na superfinále a bude to pro nás, pro Spartu, těžká série.
Do dneška jsme s některými kluky z „Bolky“ kamarádi, známe se celý život, hráli jsme v reprezentacích a pak i v klubu, byli mě navštívit v nemocnici. Kamarádíme se i mimo palubovku, proto po sezóně zajdeme na golf nebo tenis.
Jaký je to pocit oblékat dres české reprezentace?
Podle mě je to to největší, co může sportovec zažít. Reprezentovat svou zemi. Hrát s těmi nejlepšími a pak poslouchat naši hymnu po vyhraném zápase. Tomu se nic nevyrovná. Je to obrovská motivace být v reprezentaci.
Co byste vzkázal mladým hráčům?
Být dobrý a dostat se třeba do té reprezentace je hlavně o dřině a cíli. Jsou to takové spojené nádoby. Florbal vás musí bavit, chytit a být součástí. Motivace je důležitá, ale bez dřiny se na vrchol nedostanete. Každý, kdo na tom vrcholu je, musí být ctižádostivý, bez toho to nejde. Já jsem chtěl vždy něco víc, do juniorské reprezentace, překonat rekordy a pak i vyhrát titul. Florbal mě baví od počátku a ve všech jeho formách. Od tréninku hráče, až po vedení tréninků v pozici trenéra.
