„S nápadem, abych tady v berounské nemocnici vystoupil, přišly moc milé dámy ze sekretariátu Rehabilitačního centra, kam jsem se přišel představit, než jsem tu nastoupil na rehabilitační pobyt po operaci. Znám se s bývalým primářem, panem doktorem Horáčkem a poznal jsem také paní primářku Kolářovou a další skvělé zaměstnance, kterým jsem slíbil, že tedy beseda bude. A slib jsem musel dodržet,“ přiblížil Vágner.
Hudba jako záložní plán
Významný český umělec během uvolněného odpoledne vzpomínal na dobu, kdy působil v divadle Semafor a zazpíval si s diváky píseň Pramínek vlasů. Přidal vzpomínku na začátky kapely Greenhorns i spolupráci s dalšími hvězdami české hudební scény jako například Karlem Gottem, Hanou Zagorovou, Evou Pilarovou a dalšími.
Exkluzivním hostem byl Vágnerův dlouholetý přítel původem z Kalifornie, zpěvák a kytarista Colin Morris, který dlouhodobě žije v Česku a s Vágnerem spolupracoval na několika projektech. V podání amerického performera zazněly písně jako Forever Young, Lemon Tree nebo společný duet What a Wonderful World od Louise Armstronga.
Karel Vágner však prozradil, že hudba původně nebyla jeho první životní vášní. „Asi to bude znít zvláštně, ale muzika mě dlouhá léta vůbec nezajímala. Hrál jsem první dorosteneckou fotbalovou ligu a vrcholově skákal o tyči. Jenže jsem vyučený nástrojař a ve fabrice jsem měl těžký úraz – rámová pila mi chytila ruku a ošklivě ji zranila. Tím jsem skončil s vrcholovým sportem a moje další životní cesta vedla na konzervatoř. Kdyby nebylo toho úrazu, asi bych u sportu zůstal,“ přiznal umělec.
Návrat ke sportu vedl přes rehabilitační péči v Berouně
Ačkoli se hudba stala jeho profesí, sport zůstává nadále jeho životní oporou i v těžších životních chvílích. „S těžkými situacemi se vyrovnávám po svém. Když mě něco vyvede z rovnováhy, sáhnu po sportu, hlavně po tenise, ten miluji. Operaci, po které jsem se tady v Berouně zotavoval, jsem podstoupil kvůli tomu, abych se mohl zase vrátit na kurty. A musím říct, že se tady se o mě všichni skvěle starali – od pana doktora Horáčka a paní primářky Kolářové až po skvělou profesionálku, fyzioterapeutku Ladu Kvapilovou, která ví, jak člověku nejlépe pomoct. Skamarádil jsem se tu s celým personálem i jejich rodinami, bylo to moc příjemné,“ dodal s úsměvem Vágner.
V závěru programu hovořil o své lásce k fotbalu i své slavné fotbalové minulosti, kdy se s neuvěřitelnými 278 vstřelenými góly stal nejlepším střelcem fotbalového klubu Amfora a s diváky se tak rozloučil písní, kterou společně s textařem Zdeňkem Borovcem složili v 90. letech pro zpěváka Karla Zicha, Mám fotbal rád.
Stále je co dělat
Plány má stále nabité. „Vlastním nahrávací studio, točili jsme desku s mladými Nedvědy a pomáhám také svým synům Jakubovi (známý český rybář a držitel několika rekordů – pozn. redakce) a Pepovi. S ním aktuálně spolupracuji na jeho projektu Muzikály naruby, což je úžasná show s živou kapelou, která vyprodává sportovní haly. Zkrátka mám stále co dělat,“ uzavřel Karel Vágner.
