Pane primáři, jaká byla vaše cesta k medicíně?
Moje cesta byla poměrně jednoduchá a rychlá, protože pocházím z lékařské rodiny. Otec, dědeček, strýc, bratranec i sestřenice, všichni jsou lékaři internisté. Takže zhruba od svých deseti let jsem neuvažoval o ničem jiném, než že bych dělal medicínu.
Od začátku jste také věděl, že chcete být chirurgem?
To právě ne, chirurgie se mi do života připletla trochu náhodou. Právě díky tomu vzoru v rodině, kde všichni působili na interně, jsem se nejprve stal internistou. Mým snem byla původně kardiologie nebo také sportovní medicína. Nastoupil jsem tedy do svého prvního zaměstnání, na interní oddělení Mulačovy nemocnice v Plzni. Ale po měsíci jsem zjistil, že mě to rozhodně nebaví a začal jsem pokukovat po chirurgii. Absolvoval jsem stáž a měl jasno! Na chirurgickém oddělení jsem se pak potkal se skvělými kolegy, zejména s doktorem Kizmanem, kterého dodnes vidím jako svého učitele a mentora. Ten mě velmi profesně obohatil a dodnes jsme přátelé.
Každý lékař si většinou pamatuje na svou první službu. Jak na ní vzpomínáte vy?
I já si na ni samozřejmě pamatuji, protože jsem ještě ke všemu nastoupil v době personální krize. Bylo to asi po třech týdnech, kdy jsem se stal chirurgem. Součástí tehdejšího chirurgického oddělení byla také úrazová chirurgie a já musel pacientovi reponovat zápěstí. Jako každý čerstvý lékař jsem se děsil toho, abych to zvládnul a dobře to dopadlo (směje se). Naštěstí se mi to podařilo.
Jaké vlastnosti by měl mít dobrý chirurg?
Určitě by to neměl být úplně stressman, musí umět racionálně uvažovat ve chvíli, kdy vznikne komplikace a umět se rychle rozhodnout. Zároveň by se neměl přeceňovat a zachovat si určitou pokoru. Je také velmi důležité umět se vcítit do role pacienta, který na zákrok odchází ve stresu, a být mu v tomto náročném období nápomocný. To se dnes trochu vytrácí.
„Operativu stále rozšiřujeme. Velkou výhodou našeho centra jsou příznivé objednací termíny.“
V minulém roce jste se stal primářem jednodenní chirurgie v berounské nemocnici. Co vaše oddělení nabízí?
V současnosti se zaměřujeme na laparoskopické operace žlučníku a kýly, operace křečových žil (laserovou i klasickou metodou) a také na menší zákroky, například odstranění kožních nádorů či tukových bulek. S otevřením nového sedmého sálu rozšiřujeme operativu také o koloproktologii, konkrétně hemeroidy a píštěle. Úzce také spolupracujeme s našimi indikačními ambulancemi především v AKESO POLIKLINICE v pražských Nových Butovicích i s AKESO ambulancemi v Plzni a naší sesterskou nemocnicí v Hořovicích. Každý pacient se na nás může obrátit s doporučením či bez. Naší výhodou jsou také poměrně příznivé objednací termíny, obvykle do šesti týdnů a možná je i individuální domluva.
Je jednodenní chirurgie vhodná pro každého pacienta?
Téměř ano. Výjimkou jsou pacienti s komorbiditami, které by mohly brzký návrat po operaci zkomplikovat nebo ho zcela vyloučit. Pro drtivou většinu pacientů je ale tato možnost vhodná. Velkou roli v úspěšné rekonvalescenci hraje právě rodinné prostředí, do kterého se pacient může téměř ihned vrátit.
Co ale dělat v případě, když se pacientovi po propuštění domů náhle přitíží?
V tom vidím velkou výhodu berounského Centra jednodenní péče, protože má přímou návaznost na sesterskou nemocnici v Hořovicích, kde se postarají o každého ve dne, v noci, sedm dní v týdnu. Pacient se tedy nemusí bát, že by v případě komplikací po propuštění zůstal bez pomoci.
Jaké jsou současné trendy v jednodenní chirurgii?
Trendem, a to celosvětovým, je rozšiřovat ji na co největší spektrum operací. Jak na ty již zmíněné koloproktologické operace, tak i například bariatrické. Tento typ operací je ekonomicky výhodný pro obě strany, tedy zdravotní systém i pacienta, který se může rychleji vrátit do normálního života a pracovního procesu. Ušetří tak všichni.
„S robotikou jsem se setkal v Chicagu již v roce 2001. To tady bylo ještě sci-fi.“
Velký boom teď zažívají moderní technologie a robotické systémy. Plánujete s nimi v budoucnu pracovat i v rámci jednodenní chirurgie?
Ano, v plánu to máme. Ať už s robotickým asistentem nebo i robotickým systémem, se kterým nyní pracují kolegové v Hořovicích. Kdysi jsem se s robotikou v rámci jednodenní chirurgie setkal při své návštěvě soukromých klinik v Chicagu již v roce 2001. Tenkrát to tady bylo ještě sci-fi, dnes už jsme samozřejmě úplně jinde. Nutno ale dodat, že ani sebelepší robot vám nepomůže, pokud nastanou komplikace. Pro bezpečí pacienta je vždy nutné mít dostatek personálu, lidský faktor zde stále musí zůstat přítomen.
Kromě povolání lékaře jste také otec čtyř dětí. Jak trávíte svůj volný čas?
Svůj volný čas jsem odsunul na druhou kolej (směje se). Téměř veškeré volno věnuji právě rodině, nejstarší ze synů hraje fotbal za Viktorku Plzeň, takže náš program je velmi nabitý. Pokud ale přece jen mám chvíli pro sebe, rád sportuji. Na medicíně jsem hrál házenou a košíkovou, dnes se už pouze rekreačně a pro radost zapojím do jakéhokoliv sportu.
MUDr. Petr Zeithaml
Pochází z Rokycanska z lékařské rodiny. Po absolvování LF UK v Plzni pracoval jako internista a poté chirurg v plzeňské Mulačově nemocnici. Od roku 2011 působí na chirurgickém oddělení Nemocnice Hořovice od roku 2024 zastává post primáře oddělení jednodenní chirurgie v Rehabilitační nemocnici Beroun. Se svou rodinou žije na Berounsku a ve volném čase nejraději sportuje. Je také držitelem titulu Anděl mezi zdravotníky 2024, který každoročně oceňuje lékaře, zdravotní sestry, záchranáře a další zdravotnické profese za jejich náročnou a obětavou práci.
