Paní inženýrko, co vás přivedlo k fyzioterapii?
K fyzioterapii mě přivedla vlastní zkušenost, kdy jsem v dětství a dospívání prodělala obrnu lícního nervu. Fyzioterapeutka, která mě tehdy léčila, pro mě byla obrovskou inspirací. Díky této zkušenosti jsem se rozhodla, že fyzioterapie bude i mojí profesní náplní. Lákala mě na tom nejenom možnost pomáhat druhým, ale i samotné nemocniční prostředí, které mě vždycky zvláštním způsobem přitahovalo.
Jaká byla vaše cesta k vedoucí pozici?
Již během studia na 1. LF UK jsem měla možnost pohybovat se ve velké fakultní nemocnici, kde jsem po škole také zůstala a nastoupila jako fyzioterapeut na Kliniku rehabilitačního lékařství. Šest let jsem vedla ambulantní oddělení a na tyto roky velmi ráda vzpomínám. Po mateřské jsem přijala nabídku stát se vedoucí fyzioterapie v Rehabilitační nemocnici Beroun, což bylo natolik atraktivní, že jsem nemohla odmítnout. Beroun byl svou skvělou pověstí známý už za dob mého studia a přidat se do takto vyhlášené společnosti pro mě byla obrovská pocta a výzva zároveň.
Co vás čekalo v nové roli?
Mým prvotním úkolem bylo stabilizovat provoz, což se, myslím, během prvního půlroku ve funkci podařilo. Stále ale detailně poznávám fungování nemocnice, které je v soukromém sektoru úplně jiné než ve státní sféře. Beroun se vyznačuje specifickou kombinací lůžkové a poměrně široké ambulantní části, což klade vysoké nároky na organizaci. Mým úkolem je zajištění každodenního chodu, zvyšování efektivity, úrovně péče a podpora dobré komunikace mezi kolegy, v čemž vnímám výrazný posun.
„Vážím si každého, kdo přichází s nápady, podněty ke zlepšení. Dokazuje tak, že mu na naší práci záleží.“
Jak pracujete s motivací a rozvojem vašeho týmu?
Vážím si lidí, kteří přicházejí s nápady, podněty ke zlepšení. Je to pro mě signál, že o práci přemýšlí a záleží mu na tom, co společně budujeme. Motivaci podporujeme i širokou škálou benefitů, jako jsou flexibilní pracovní doba, možnost kombinovat ambulantní a lůžkový provoz, finanční odměny a moderní pracovní zázemí. V porovnání s jinými nemocnicemi je Beroun opravdu výjimečné prostředí.
Jste přísná šéfová nebo volíte spíše přátelský přístup?
Snažím se být primárně lidská, což koresponduje i s mottem AKESO holdingu, se kterým plně souzním. Chci mít pochopení pro svoje kolegy a snažím se vždy vymyslet kompromisní řešení, když spolu cokoliv diskutujeme. Jejich práce je náročná a zasluhují obdiv za to, jak jí každý jeden den zvládají. Mám velký smysl pro zodpovědnost, spolehlivost a fair play, což se věřím odráží i ve způsobu vedení oddělení. Můj tým čítá cca 120 lidí a razím teorii, že základem je spolu mluvit. Otevřenou komunikací lze eliminovat spoustu problémů. Proto si udělám čas na každého, kdo se mnou chce hovořit, i když to není vždycky hned. Každodenní agenda mě často zavaluje, ale já mám v sobě silný vnitřní motor, který mě neustále pohání dál. Velké díky patří mojí asistentce, která odvádí neskutečnou práci a bez které si již chod kanceláře neumím představit.
S jakými pacienty se nejčastěji setkáváte?
V rámci lůžkové části převažují ortopedičtí a traumatologičtí pacienti po operacích nebo úrazech. V holdingu AKESO disponujeme vlastní ortopedickou operativou, takže návaznost na rehabilitaci u nás je logická a umožňuje plynulý a efektivní průchod pacienta zdravotnickým systémem. Velkou část také tvoří pacienti neurologičtí, ať už po cévních mozkových příhodách, s roztroušenou sklerózou či Parkinsonovou nemocí. Pro tyto pacienty vedeme i specializovaný program, na který jsme právem hrdí a kolegové ho prezentují i na různých odborných akcích. Ambulance jsou pak velmi pestré – od bolestí zad a jiných ortopedických diagnóz přes dětskou fyzioterapii až po pánevní dno. Organizujeme i skupinová cvičení pro děti, sportovně založené jedince nebo seniory, takže dokážeme poskytovat fyzioterapii napříč generacemi a diagnostickým spektrem.
Propojujete se i s ostatními odbornostmi?
To je nedílnou součástí naší práce. Fyzioterapeuti dochází na další oddělení nemocnice, např. na oddělení jednodenní péče, oddělení následné péče nebo na interní oddělení. Úzce spolupracují s ergoterapeuty, psychology či logopedy. Aktuálně pracujeme s kardiology na modernizaci našeho kardioprogramu, kde chceme posílit roli individuální i skupinové fyzioterapie.
„Chci rozvíjet specializované programy pro neurologické nebo urogynekologické pacienty. Umím si představit i preventivní pohybové programy pro děti.“
Jak vypadá vaše dlouhodobá vize fyzioterapie v Berouně?
Chci posílit využití moderních technologií, aby jejich implementace do provozu byla rychlejší a efektivnější. A aby ve výsledku posílily terapeutický efekt i ulehčily práci fyzioterapeutům, což je také celosvětový trend. Dále chci rozvíjet specializované programy – nejen pro Parkinsonovu nemoc či kardiaky, ale i pro pacienty neurologické či urogynekologické. Zároveň si dokážu představit i preventivní programy pro děti a dorost, kde by měla fyzioterapie hrát nezastupitelnou roli.
V další řadě nemůžu opomenout ani spokojenost zaměstnanců, protože, jak říká náš pan majitel – oni jsou naše hybná síla a já nemůžu než souhlasit. Chtěla bych tedy dále pracovat na tom, abychom stávající zaměstnance dokázali udržet a ty nové přilákat, protože máme potenciál růst. Máme velmi zajímavý benefitní systém, ale ráda bych využila či zavedla i jiné nástroje, které povedou k tomu, že naši zaměstnanci budou maximálně spokojení.
Věnujete se také vzdělávání studentů a absolventů. Co jim můžete nabídnout?
Troufám si tvrdit, že nabídnout jim můžeme velmi mnoho. Než ale začnu s výčtem, musím říct jednu věc, která s tím úzce souvisí: jsem zásadně proti profesní dehonestaci studentů či mladých kolegů. Už během mého vlastního studia mě velmi zraňoval přístup některých vyučujících na praxích, pro které jsme byli „na obtíž“. Odmítali nám věnovat čas, natož aby nám předávali zkušenosti, po kterých jsme jako studenti tolik toužili.
Když jsem o pár let později měla možnost stát se lektorkou na 1. LF UK, rozhodla jsem se, že můj přístup bude jiný. Studentům jsem se vždy věnovala s maximální odpovědností a snahou předat jim vše, co vím. Zároveň jsem měla své požadavky a rozhodně jsem nebyla ten typ, který by studentům něco „dával zadarmo“. Spíš naopak. Praxe vedené u mě na pracovišti ale byly dlouhodobě hodnocené velmi pozitivně — studenti můj přístup vycítili a cenili si ho. Nejinak tomu bylo i v teoretické výuce.
Stejný princip mohou studenti i mladí kolegové očekávat i tady, žádné „flákání a ulejvání“ je tu nečeká (směje se). Na druhou stranu jim ale nabízíme aktivní práci s pacientem, širokou škálu diagnóz, moderní technologie a robotické systémy, stipendijní programy a v neposlední řadě i příjemné, moderní pracoviště.
„Svět nepočká. Musíme se neustále vzdělávat v oblasti medicíny a vědy. I proto je Beroun špičkou v oboru.“
Přistupujete stejně i ke vzdělávání kolegů?
Dá se říct, že ano, i když ta forma už je samozřejmě jiná. Vzdělávání zdravotníků představuje proces, který nikdy nekončí. Musíme se neustále přizpůsobovat pokroku v oblasti vědy a medicíny, abychom pacientům dokázali poskytovat nejlepší možnou, a hlavně fungující léčbu založenou na důkazech (evidence based medicine).
Fyzioterapeuti z našeho Rehabilitačního centra se vzdělávají individuálně dle svého zaměření a využívají k tomu edukační budget, na který mají nárok v rámci benefitního systému. Co se týká plošného vzdělávání, jednou měsíčně máme naplánovaný klinický seminář na určité téma, kterého se účastní nejenom fyzioterapeuti, ale i další kolegové z našeho centra. Na týdenní bázi probíhají mikrosemináře fyzioterapeutů, které vede náš metodolog.
Vzhledem k tomu, že jsme od června spustili provoz nových ambulancí, proběhlo v poslední době i spoustu školení zaměřených na využití technologií, které máme v těchto ambulancích k dispozici. Jedná se např. o spinální dekompresi, TR therapy, Imoove či systém VRRS, který slouží jako biologická zpětná vazba.
Jak vnímáte vývoj fyzioterapie v Česku?
Vývoj fyzioterapie v Česku je ovlivněn mnoha faktory. V současné chvíli je nás v registru asi 8 tisíc, takže na 100 000 obyvatel připadá cca 80 fyzioterapeutů. Z demografických údajů víme, že populace stárne a zároveň fyzioterapii potřebují čím dál tím víc i mladší ročníky, což dříve nebylo tak obvyklé. Jednoznačně tím pádem vzniká tlak na efektivitu práce a také na využití moderních technologií, abychom dokázali odbavit více pacientů a zároveň maximalizovali efekt terapie. S tím se pojí i transformace péče směrem k telerehabilitaci. Na tyto trendy se v Berouně snažíme reagovat, ale nesmíme podcenit kvalitu ošetření, ta je pro nás zásadní.
Pacienti k nám dojíždí zdaleka, máme dlouhodobě velmi dobré jméno, a to nechceme v žádném případě ohrozit. Před českou fyzioterapií ale stojí celá řada dalších výzev, se kterými se budeme muset jako společnost vypořádat. Jedná se např. o plošný nedostatek fyzioterapeutů v nemocnicích, podprůměrné platové ohodnocení, rozporuplně nastavené kompetence či odliv absolventů do privátních praxí.
Co vás na práci nejvíce naplňuje?
To, že má smysl. Fyzioterapie je nádherný obor, který umožňuje lidem vrátit se k běžnému životu. I přesto, že je to práce fyzicky a dost často i psychicky náročná. Nakonec, už během začátku studia na fakultě nám bylo řečeno, že máme všichni spasitelský komplex a asi na tom něco bude (směje se). Ten pocit, když někoho postavíte na nohy, je ale k nezaplacení.
Ing. Marie Plecháčová
Na pozici vedoucí fyzioterapeutky Rehabilitační nemocnice v Berouně nastoupila v únoru 2025. Se svou rodinou žije v Praze, s manželem vychovávají dvojčátka. Mezi její koníčky patří cestování, sport, hudba, gastronomie a seberozvoj. Životní motto, které je jí nejbližší, zní: „Nezáleží na tom, kolikrát spadneš, ale na tom, kolikrát vstaneš a jdeš dál“.
