Rehabilitace je hlavně týmová práce

4. 1. 2023

Lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, psychologové, logoped, zdravotní sestry, sanitáři. To je tým, který stojí za primářkou Rehabilitačního centra v Berouně MUDr. Milenou Kolářovou. Důležitá podle ní není spolupráce jen v rámci oddělení či nemocnice. „Jsme malý obor. V něm není konkurence. Vyměňujeme si zkušenosti a někdy i pacienty,“ říká primářka.

Byla rehabilitace vždy obor, kterým jste se chtěla zaobírat?

Moje cesta vedla přes akutní obory a následně akupunkturu. Díky ní jsem objevila, že je rehabilitace spojnicí různých oborů a že se na člověka dívá v celku. A to se mi líbilo. 

Co je ještě typické pro rehabilitaci?

Je založena na týmové práci. I jinde v nemocnici je to důležité, ale u nás je to vysloveně otázka týmu.

Jak se to projevuje?

Pacienty nejdříve vyšetří zdravotní sestra a lékař, jenž stanoví rehabilitační plán. Pokud se už na začátku objeví problémy, dochází k diskuzi s fyzioterapeutem. Jinak se předává plán fyzioterapeutovi a ergoterapeutovi, logopedovi i psychologovi. Není to ale jednosměrné. Vedoucím týmu je lékař, který dostává zpětnou vazbu od všech, kdo s pacientem pracují.

V berounské nemocnici jste od roku 2010. Jaké vidíte posuny?

Je to velký rozdíl, jen to šlo po krocích. Začínali jsme na malém oddělení s přibližně 25 lůžky. Nyní jsme v nové budově. Ze začátku jsme měli obavy, protože z pár desítek jsme se dostali na 153 lůžek. Říkali jsme si, jak centrum naplníme…

Co jste pro zviditelnění a zaplnění kapacity dělali?

Začínali jsme s pacienty po implantacích velkých kloubů. A postupně, i díky panu primáři MUDr. Horáčkovi, který přišel z FN Motol, jsme objížděli kliniky, přednášeli na kongresech. Také jsme začali pořádat Berounský rehabilitační den. Letos se konal již jubilejní desátý ročník této celostátní odborné akce. V začátcích našeho Rehabilitačního centra tu byl ještě pan MUDr. Calta, který se o šíření povědomí také hodně zasloužil. Důležité bylo, že tu už v té době byl výborný tým zdravotních sester a fyzioterapeutů.

Jaké máte ohlasy od pacientů?

Většinou skvělé. Lidé velmi kladně hodnotí, že se k nim chováme slušně a že se tu na ně všichni usmívají. Ale pochopitelně hodnotí profesionalitu a výsledek.

Měnilo se časem i přístrojové vybavení?

Samozřejmě. Změnily se i výkony, které se dělají na akutních odděleních, tím pádem i určitý typ pacientů. Třeba kardiorehabilitaci a dechovou rehabilitaci jsme ze začátku vůbec neměli.

Máte přehled o jiných rehabilitačních zařízeních?

Ano, přehled mám. Od pacientů napříč republikou víme, že jsou v zařízeních rozdíly. Rehabilitační obor je velmi malý. Myslím, že je řada dobrých rehabilitačních zařízení. Zkušenosti navzájem sdílíme a vyměňujeme si občas i pacienty.

Dochází mezi institucemi ke spolupráci?

Ano. Třeba u rehabilitace v Motole, kterou vede pan profesor Kolář, je to vysloveně na bázi spolupráce. To není žádná konkurence. Spolupracujeme i s ÚVN, s Nemocnicí Na Homolce. IKEM nám posílá kardiologické pacienty. Přichází k nám ale pacienti z celé České republiky.

Jak funguje spolupráce uvnitř nemocnice? Co byste nejvíc vyzdvihla?

Funguje výborně. Dříve jsem v Německu pracovala v rehabilitačních ústavech. Mělo to úroveň, ale když došlo k něčemu hodně akutnímu, třeba až k intubaci, musela se volat záchranka. V Berouně v noci slouží interní lékař i anesteziolog. Můžeme si tak dovolit vzít těžšího pacienta, než kdybychom byli uprostřed lesa.

Co může pomoci pacientům k úspěšné léčbě?

Primární je motivace a aktivní přístup. Bez toho, aniž by člověk převzal odpovědnost za své zdraví a měl vůli se uzdravit, to nejde. My mu můžeme poskytnout pomoc, znalosti, ale on musí chtít a jít do toho.

Myslíte si, že je budoucnost ve virtuálních rehabilitacích, kdy si lidé nasadí brýle a budou podle nich cvičit?

Virtuální realita je velmi zajímavá a třeba v ergoterapii už něco z toho trošku využíváme. Například moderní přístroje, které jsou založeny na principu zpětné vazby. Pacient na místě vidí, co dělá, někdo mu k tomu něco říká a jako bonus se k tomu přidá virtuální realita. Neumíme si ani představit, kam se to posune. Na druhou stranu si myslím, že v rehabilitaci, a vůbec v medicíně, je pořád důležité si občas na člověka sáhnout a vidět si z očí do očí. Je to jiný pocit i pro diagnostiku, než když se díváte jen na televizi nebo na obrázek.

Práce primářky je velmi náročná. Jak odpočíváte? Nenosíte si práci domů?

Nosím. Každý večer si píšu na papír věci, které musím ráno udělat. Výjimečně mi volají večer i pacienti. Ale snažím se relaxovat. Mám ráda turistiku, pohybuji se v přírodě, občas chodím i po horách. Každý víkend se snažím jít na větší výlet. Mám dva malé psy, se kterými jsem vyšla až na Sněžku. Taky ráda čtu. A když to jde, snažím se i hodně spát.

 

MUDr. Milena Kolářová

V květnu 2021 se stala primářkou Rehabilitačního centra MUDr. Jana Calty v Berouně. Před nástupem do berounské nemocnice v roce 2010 působila ve FN Motol, ve Fakultní Thomayerově nemocnici i v Německu. Má atestace z gynekologie a porodnictví, rehabilitace a fyzikální medicíny i z algeziologie.