„Následnou péči jsem si nezvolil. Myslím, že spíše ona si našla mě,“ říká primář oddělení následné péče Miloš Stoilov

20. 9. 2021

Na oddělení následné péče v Rehabilitační nemocnici Beroun se starají o pacienty po všelijakých operacích i chorobách. „Následnou péči jsem si nezvolil. Myslím, že spíše ona si našla mne, protože jsem všestranný internista, a to je v tomto oboru prostě rozhodující,“ říká lékař.

Vedete oddělení následné péče v Rehabilitační nemocnici Beroun. O jaké pacienty, po jakých úrazech či nemocech, vlastně pečujete?

Přijímáme pacienty z velkého počtu nemocnic, zejména z pražských klinik a středočeských nemocnic, ale také odkud je třeba. Většina našich pacientů trpí polymorbiditou, tedy souběhem více chorob či orgánovým selháním. Dá se říct, že převažují onemocnění srdce, stavy po cévních katastrofách, například mozkových mrtvicích, srdečních infarktech, srdeční arytmie či selhání nebo cévní postižení dolních končetin. Z plicních nemocí samozřejmě chronická obstrukční nemoc včetně jejích komplikací, vrcholící často chronickou dechovou nedostatečností. Z metabolických chorob jednoznačně vede cukrovka, tedy diabetes mellitus všech typů, těsně následována obezitou a metabolickým syndromem. Při postižení orgánů dutiny břišní pak zejména dlouhodobá postižení jater od prostého ztučnění až po jaterní selhání z důvodu jaterní cirhózy. Vysoký krevní tlak je tichý zabiják, u něhož nemocní často po dlouhá léta či desetiletí podceňují léčbu, a komplikace je následně přivádějí k nám. Choroby ledvin jsou rovněž četné. Léčba je náročná, zejména když se pacient dostane do stavu, kdy potřebuje léčbu umělou ledvinou, nebo je již ve stadiu, kdy je nezbytná vícečetná farmakoterapie ve spojení se speciální dietou a kontrolovaným pitným režimem. U starších mužů řešíme samozřejmě problémy s prostatou a všeobecně pak poruchy hybnosti jakéhokoli původu.

Kolik lidí, kteří potřebují pomoc, k vám ročně dorazí?

Obecně stovky. Statistika je ošidná, protože od roku 2012 jsme pracovali s různým počtem lůžek. Proběhla odborná restrukturalizace oddělení, rozsáhlá stavební rekonstrukce a modernizace našeho pracoviště, včetně nutnosti dočasného stěhování, a dále pak rozsáhlá dostavba Rehabilitační nemocnice Beroun i Nemocnice Hořovice. Podstatné je, že počet našich pacientů dlouhodobě stoupal, ošetřovací doba je relativně krátká a úspěšnost zdravotní péče velmi dobrá, možná až výborná. 

Kolik pacientů se tedy vrátí do běžného života?

Některé pacienty se nám podaří zhojit kompletně a navrátíme je do analogických životních podmínek, na jaké byli zvyklí. U dalších se nám podaří sanovat senzorické funkce, například oční operací či brýlemi, poskytnutím naslouchadla, či zlepšit příjem stravy sanací chrupu a vracejí se domů v lepším stavu, než byli. Podobně je tomu při obnově hybnosti. V některých případech jsme spokojeni, když se nám podaří stabilizovat a zlepšit pacienta s defektem. Pooperační péče se nám daří velmi slušně a většinově propouštíme nemocné po zhojení kompenzované domů, starší ročníky také do zařízení sociální péče. Obtížnější je situace s farmakoterapií, protože mnozí jedinci užívají větší počet léků, někdy i zvykově, nebo jsou na nich závislí. Racionalizace farmakoterapie se nám většinou podaří a přinese zjevné zlepšení stavu nemocného, ale trvá to poměrně dlouho. Obecně se mi zdá, že v naší společnosti se farmak nadužívá. Zlepšit celkový stav a sanovat orgánové dysfunkce se nám vždy jeví jako největší úspěch. Troufám si tvrdit, že v různé míře jsme úspěšní přibližně u čtyř pětin pacientů.

Jak se vlastně změnila vaše profese následné péče za dobu, co se jí věnujete?

Zásadní změnou je prodlužující se kalendářní věk obyvatelstva, ovšem často to není důvod k radosti. Biologický věk našich lidí je zpravidla mnohem horší a neumožňuje kvalitní život. Medicína dnes vůči těmto lidem dokáže používat čím dál šetrnější, modernější a méně invazivní diagnostické a léčebné postupy, ovšem někdy ani to nepostačuje. Projevuje se zde ve velké míře nesprávný životní styl, zejména kouření, nadměrná spotřeba alkoholu a jiné nectnosti. Obecně naše společnost příliš nedbá na zdravotní prevenci.

Je reálné, že někdy v budoucnu dáte stoprocentně všechny pacienty do pořádku? Že se všichni vrátí do života, který vedli před úrazem nebo nemocí? Nebo je to spíše utopie?

Ne. Není. Je to utopie. To byste musel v budoucnu všem lidem zařídit nesmrtelnost a věčné mládí a zdraví. Žádný projekt typu Věc Makropulos nemáme. V této souvislosti bych chtěl lidem vzkázat: Myslete na hmotné zajištění ve stáří a rozdávejte až po smrti.

Je pravda, že relaxujete střelbou, že chodíte na střelnici? Co vám to přináší, proč vás to tak baví? 

Ano. Věnuji se střeleckému sportu již desítky let a chodím samozřejmě na střelnice. Nemám nic společného s lovem ani myslivectvím. Střílení mi dává radost, jistou ruku a disciplínu. Jsem členem střeleckého klubu, v němž se účastní řada lékařů, právníků, podnikatelů, techniků a lidí nejrůznějších profesí. Spolupracujeme s policií, hasiči nebo záchrankou. Například na našem dětském dnu a klubovém shromáždění jsme měli krásné ukázky policejního zásahu a jsme rádi, že máme takové chlapy jako z oné zásahovky, kteří za námi přijeli. Jsou zdatní a také jim to myslí. Z hasičů byly děti nadšené a naučily se použít hasicí přístroj. Od záchranářů se učily první pomoci při poranění a od městské policie dostaly řadu užitečných poučení a pár pozorností.

Sbíráte zbraně jako někdo třeba známky?

Sbírku zbraní nemám a sběratelství se nevěnuji. Za celou dobu, kdy se věnuji střelectví, jsem nikdy zbraň proti nikomu nepoužil, nicméně jsem schopen se efektivně bránit, a kdyby na mě někdo zaútočil, nebo se snad dokonce snažil mé zbraně zmocnit, pak mu vzkazuji: Molón labe!

Co ještě děláte ve volném čase?

Chodím na ryby, plavu, jezdím občas k moři, čtu, ale nejvíce mě baví moje vnučka, se kterou se dokážeme pěkně vyřádit. Dřív jsem jezdil na kole, avšak to teď již nejde. Občas se sejdeme v kroužku starých přátel a je nám dobře. Mám hodnou ženu, jež si pro mě přijede, když máme takové přátelské sezení a dáme si pivko. I na první jarní rybaření chodí se mnou a nosí mi štěstí. Snažím se vyhnout televizi, jejíž produkce je opravdu mizerná, a ignoruji sociální sítě. Sleduji pravidelně jen Hyde Park Civilizace, protože zde vystupují lidé, jejichž intelekt je obdivuhodný, z mého pohledu nedostižný, a pracovní výsledky skvělé. Jsem rád, že takoví lidé na naší planetě žijí. Vymoženosti IT revoluce samozřejmě používám, od internetu až po mobilní telefon, ale pečlivě si vybírám potřeby i informace.