Na oddělení jednodenní péče Rehabilitační nemocnice Beroun panuje čilý provoz. Pacienti přicházejí na plánované zákroky, jiní se už zotavují po operaci. Mezi zdravotnickým personálem tu najdeme i mladého energikého muže – Mgr. Tomáše Vitáska, všeobecnou zdravotní sestru v intenzivní péči, kterého pacienti často oslovují „sestřičko“ nebo prostě „Tomáši“.
„Dnes je fofr, ale máme chvilku, než přijedou další pacienti ze sálu,“ říká s úsměvem Tomáš Vitásek. Tomáš minulý týden úspěšně dokončil magisterské studium a dál se chce vzdělávat v oboru. Je jedním z mála mužů, kteří si zvolili profesi zdravotní sestry. Sám říká, že k tomuto oboru dospěl navzdory počátečním pochybnostem i odrazování ze strany své maminky, která pracuje jako zdravotní sestra na JIP.
Týmová práce a lidský přístup
Lůžkové oddělení má specifický denní režim, který se výrazně odvíjí od počtu naplánovaných operací v rámci Artroskopického centra jednodenní péče. Směna obvykle začíná propouštěním pacientů, kteří podstoupili operaci předešlého dne. Ne všichni však musí zůstat přes noc, někteří jsou propuštěni ještě ten samý den. Současně probíhá ranní příjem nových pacientů na plánované zákroky. „Ráno propouštíme, převazujeme a edukujeme pacienty, kteří jdou domů. Připravujeme ordinace, podáváme premedikaci a vozíme pacienty na sál. Po operaci se vrací zpět k nám na oddělení, kde sledujeme životní funkce, kontrolujeme rány, nasazujeme ortézy, zajišťujeme medikace, pomáháme s vertikalizací a prvními pohyby,“ popisuje Tomáš Vitásek.
Spolupráce mezi zdravotními sestrami a sanitáři je na oddělení jednodenní péče klíčová. Tomáš si velmi pochvaluje tým: „Máme tu zkušené sestry i mladé kolegyně. Bez dobré spolupráce by to nešlo. Tým, který drží pohromadě, je vlastně základem naší práce.“
Stereotypy boří s úsměvem
Klíčová je podle něj i komunikace s pacientem: „Pacienti bývají často nervózní. Pomáhá, když s nimi mluvíme, vysvětlíme jim, co je čeká. A někdy pomůže i trocha humoru. Třeba když neví, jak mi mají říkat. Říkám jim, že slyším na všechno. To je většinou rozesměje.“
Označení „zdravotní bratr“ v české terminologii oficiálně neexistuje. „Já jsem tedy čistokrevná zdravotní sestra (smích). Buď se domluvíme, že mi prostě říkají jménem, nebo zdravotní sestro, a klidně i bratře. Nechávám to na nich,“ vysvětluje Tomáš.
A právě humor Tomášovi pomáhá i v prostředí, které je převážně ženské. „Cítím se tady mezi kolegyněmi dobře. Děláme si srandičky, to k tomu patří. Někdy si pacientky přejí, aby je na sál připravovala raději žena, to respektuji. Ale zatím jsem během práce nezažil, že by byl problém v tom, že jsem muž.“
Práce, která vás vtáhne
Mužů v pozicích zdravotních sester je oproti ženám stále málo, ale situace se postupně mění. „Je to práce, která vás vtáhne,“ říká zdravotní sestra Tomáš. Své vědomosti využívá i mimo nemocnici. Jezdí na zdravotnické akce nebo ve volných chvílích pomáhá jako plavčík. Budoucím i současným kolegům vzkazuje: „Zdravotnictví není snadné, ale dává smysl. Když má člověk kolem sebe dobrý tým, jde to. Začátky jsou těžké, ale pak přijdou praxe a první směny, a zjistíte, že ta práce je šíleně zajímavá.“
A jak zaznívá ze slov vrchní sestry Ivy Germekové: „Tomáš je v našem týmu velmi oblíbený – nejen díky své empatii, ale i profesionálnímu přístupu. Přála bych si víc takových Tomášů. Mužský element na takovém oddělení je žádaný a jsme rády, že ho máme.“
