Jestli se nepletu, paní doktorko, tak vy jste v „Covid“ týmu naší nemocnice již od začátku. Můžete mi prosím popsat, jak to vše začalo?
Myslím, že když se v prosinci roku 2019 začaly objevovat první zprávy o COVID-19, následně pak začátkem roku 2020 varovné zprávy ze zasažené Itálie a v březnu se objevily první případy u nás, tak málokdo z nás tušil, čemu budeme muset o rok později čelit.
Naše nemocnice byla zpočátku „necovidová“. Pacienty, u kterých jsme měli podezření na možnou nákazu a vyžadovali hospitalizaci, jsme vyšetřili v provizorních prostorách před nemocnicí, které jsme pro tyto případy před naším akutním příjmem obratem postavili. Následně jsme pacienty posílali do nemocnic, kde pro ně měli vyčleněná lůžka. Naopak jsme přebírali interní pacienty z jiných nemocnic. Zejména z naší sesterské Nemocnice Hořovice. Jednalo se o pacienty, u nichž nákaza nebyla potvrzená, tak aby tyto nemocnice měli volnou kapacitu pro pacienty s covidem. Bylo to náročné pro všechny strany. Přes léto jsme si tak trochu oddechli a na podzim jsme to „schytali“ s plnou parádou a trvá to až dosud.
Již na konci září bylo jasné, že čelíme druhé vlně, která s menším zmírněním plynule přešla do třetí. Kapacity převážně infekčních oddělení všech nemocnic, kde se o covidové pacienty do té doby starali, byly vyčerpané a tak jsme museli i my začít s lůžkovou péčí o „covidy“. Z části naší interny jsme udělali infekční část a také na jednom patře našeho Rehabilitačního centra bylo vybudováno oddělení pro pacienty s covidem, kteří již nevyžadovali akutní péči, ale ještě nemohli být z různých důvodů propuštěni domů. Před koncem loňského roku jsme s narůstajícími čísly nakažených nakonec celé naše původní interní oddělení museli přetvořit na oddělení covidové a internu přestěhovat do vedlejší budovy, abychom co nejvíce izolovali infekční pacienty od neinfekčních.
S čím vším jste se musela potýkat? Od testování příchozích do nemocnice, přes PCR, ANTG. testování až po současný stav, kdy již můžeme očkovat.
Je to nemoc, se kterou nikdo z nás neměl zkušenosti. Neustále se měnila nařízení, mimořádná opatření a metodické postupy. Museli jsme se naučit pracovat v ochranných pomůckách a vypracovat systém, jak s pacienty zacházet. Od vstupu do nemocnice, kde jsme postavili třídící stan, přes vyšetření pacienta v „infekčním“ stanu až po jeho uložení na covidové oddělení. Na místo provizorních prostor jsme nakonec nechali vybudovat vytápěné buňky (v zimě jsme za ně byli opravdu rádi), ve kterých je nyní možné vyšetřit v izolačním režimu i více pacientů najednou.
Testování pacientů bylo zpočátku nelehké v tom, že testování metodou PCR se provádí jen v některých laboratořích. Vzorky jsme tedy posílali do Plzně, na Kladno i do Nemocnice na Homolce. Každá laboratoř pracovala v trochu jiném režimu, vyžadovala jiné zkumavky a také dodávala dle své vytíženosti výsledky v různých časových intervalech. S postupem času se ale kapacita laboratoří zvětšila. Dříve jsme na výsledek čekali i dva dny, dnes ho s výjimkou noci máme do několika hodin. A situaci nám nyní usnadňuje i antigenní testování, které provádíme přímo v nemocnici. Pro naše potřeby u akutních pacientů máme analyzátor v laboratoři. Pro potřeby veřejnosti byla zřízeno testovací místo na parkovišti pod nemocnicí, kde je možné se nechat vyšetřit jak metodou PCR (vzorky se odesílají do laboratoří Spadia) tak antigenním testem – výsledek je do 20 minut přímo na místě.
Celá situace kolem covidu je obrovským náporem pro management a také pro všechny zdravotníky jak po fyzické, psychické, ale i po odborné stránce. Lékaři pracující u covidových pacientů neustále získávají nové informace o diagnostických a léčebných postupech, tak aby poskytovali co nejlepší dostupnou péči v danou dobu. Do práce na covidovém oddělení se museli zapojit a proškolit sestřičky a pomocný personál i z jiných oddělení. Zajišťujeme péči o pacienty nejen z Berounska, ale i z jiných přetížených oblastí – přebírali jsme na základě požadavků Národního dispečinku lůžkové péče pacienty ze Sokolova, Slaného, Sedlčan, Sušice, Chebu...
Na začátku ledna jsme u nás v nemocnici zřídili i očkovací místo, kde jsme naočkovali všechny zdravotníky, pracovníky sociálních služeb, seniory 80+, kteří projevili o očkování zájem. Pro klienty domovů pro seniory jsme připravili mobilní očkovací tým, který je začal objíždět a v rámci jejich zázemí očkovat tyto seniory, kteří by měli problém se k nám dopravit.
Naše nemocnice nedávno otevřela nové očkovací centrum. Co vše se muselo upravit a změnit?
Ano, 1. března jsme otevřeli velkokapacitní očkovací centrum, kde jsme schopni naočkovat denně 250 a od příštího týdne až 330 osob. Začali jsme i s očkováním pedagogů a seniorů 70+. Navíc dle potřeby stále vypravujeme mobilní očkovací tým do zařízení sociálních služeb.
Očkovací centrum jsme vybudovali na místě naší zrekonstruované zasedací místnosti. Tím, jak je místnost velká poskytuje velmi dobré zázemí nejen pro klienty, ale i pro očkující personál. Muselo však dojít i technickým úpravám. Instalovali jsem výtah pro bezbariérový přístup handicapovaných pacientů. Aktuálně máme postavené dva očkovací týmy (administrativní pracovnice, sestra, lékař), které očkují v pracovní dny od 7.00 do 18.00 hodin, ale počítáme s tím, že v případě dostupnosti vakcín začneme očkovat i o víkendu.
Naznačila jste dostupnost vakcín. Cítíte tlak od lidí na preferenci jedné vakcíny před druhou? Jak vnímáte rozšířenou informaci, že po aplikaci druhé dávky očkování jsou reakce výraznější?
Vakcinace je nejefektivnější způsob, jak zastavit šíření epidemie. Lidé často podléhají různým dezinformacím nebo si i odborníky podávané informace mylně vykládají. A tak je to i s informacemi o jednotlivých vakcínách.
Očkujeme třemi dosud dostupnými vakcínami – Pfizer, Moderna a AstraZeneca. Všechny tři vakcíny byly schváleny a jsou registrované, jsou bezpečné a všechny tři brání závažnému průběhu onemocnění, hospitalizacím a úmrtí.
Dostupnost vakcín byla zpočátku omezená, nyní se každý týden zvyšují dodávky a s tím i my navyšujeme kapacitu pro očkování.
Co se týče nežádoucích účinků, nejčastěji jsou mírné nebo středně závažné (bolest, zarudnutí a citlivost v místě vpichu, zduření mízních uzlin, bolest hlavy, únava, bolesti svalů, celková slabost, zimnice, horečka, bolesti kloubů, pocity na zvracení) a většinou do několika hodin až dnů po vakcinaci vymizí. Samozřejmě jsme připraveni i na možné závažné nežádoucí účinky ve formě anafylaktické reakce, tu jsme naštěstí zatím nezaznamenali.
Troufnete si odhadnout další vývoj? Myslím tím nějaký scénář uvolnění dalších ročníků pro očkování.
Cílem nás všech je proočkování co nejvíce obyvatel za dodržování pravidel prioritizace rizikových skupin s přihlédnutím na věk, profesi a přidružená onemocnění. Na začátku byla vydána strategie očkování, podle které se snažíme postupovat, ale je pravdou, že poněkud vázne. Důvodem je zejména nedostatek vakcín, nepřipravenost funkčních systémů (registračních, rezervačních) a nepřipravenost systému zapojení praktických lékařů do očkování. Se vším se ale snažíme postupně vypořádávat a očkovat s maximálním možným úsilím, tak aby se co nejdříve dostalo i na mladší věkové kategorie.
Je možným řešením nedostatku vakcín přijmout další výrobce např. Sputnik z Ruska?
V tuto chvíli máme v České republice k dispozici tři schválené vakcíny a na další se čeká. Dle dostupných informací dosud nebyla u EMA (Evropské lékové agentury) podána žádost o registraci vakcíny Sputnik. Každá další vakcína bude jistě přínosem. Aktuálně čekáme na schválení jednodávkové vakcíny firmy Johnson and Johnson, kterou by EMA měla schválit začátkem března.
