V Berouně je nejmodernější rehabilitační zařízení v republice

27. 12. 2017

Před deseti lety koupil Sotirios Zavalianis hořovickou a berounskou nemocnici. Skomírající zařízení oživil téměř třímiliardovou injekcí. V Hořovicích se rodí nejvíce dětí v kraji a funguje první dětský OCHRIP (oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče) v ČR. V Berouně je nejmodernější rehabilitační zařízení v republice. Do bývalých okresních nemocnic se nyní jezdí léčit pacienti až z Blízkého východu. V hořovické porodnici přivádějí na svět své potomky ženy z Prahy a Plzně, rodí zde i celebrity. „Neplánoval jsem to. Přihodilo se to náhodou. Původně jsem podnikal v distribuci kosmetiky a potravin,“ říká majitel Sotirios Zavalianis v následujícím rozhovoru pro MF DNES.

Proč tedy podnikáte ve zdravotnictví?

Kamarád mi náhodou odprodal podíl v jednom zdravotnickém centru. Líbilo se mi to a dařilo se mi. Nemohl jsem se ale věnovat více oborům najednou. Vybral jsem si zdravotnictví a teď ho dělám už skoro dvacet let.

Jste v tom úspěšný?

To záleží na tom, co je to úspěch. Pokud je to podle počtu děkovných dopisů, které dostáváme denně od pacientů a jejich rodin, tak jsme úspěšní. Co se týče fungování  firem naší skupiny po ekonomické stránce máme minimální úvěry, platy zaměstnanců jsou nad průměrem. Kvalita našich zařízení je absolutní špička v republice a možná i ve střední Evropě.

V červnu to bylo deset let, co jste koupil nemocnice v Hořovicích a Berouně. Kolik jste do nich investoval? Jaký byl zdroj těchto investic?

Dohromady více než dvě a půl miliardy korun. Část peněz byla z předchozího podnikání. Většina investic pochází z celé skupiny. Ročně má 200 milionů zisk. Veškerý zisk  za všechny roky byl reinvestovaný zpět do našich nemocnic. Za celou dobu, co je vlastním, nedostávám mzdu ani dividendy. Nemám firemní telefon ani auto. Navíc celý managment není zaměstnán ve firmě, která vlastní nemocnice.

Kdo ho tedy platí?

Jiné firmy naší skupiny. Kromě toho nemáme žádné zahraniční poradce. Nikdy jsme nenakoupili v zahraničí ani software. Ani jsme žádné finance neodklonili do exotických destinací.

Co bylo největší investicí z těch dvou a půl miliard, které šly do hořovické a berounské nemocnice?

Hlavně infrastruktura. Nemocnice byly velmi opotřebované, když jsme je přebírali. Provedli jsme celkovou rekonstrukci – nové inženýrské sítě, kotelny, topení, nábytek...Zůstaly jen obvodové zdi a ještě ne všechny. U obou nemocnic jsme stavěli nová parkoviště. V Hořovicích jsme ho kolaudovali minulý týden (čtvrtek 22. 12.). Velká suma šla do počítačového vybavení a sítí. V Hořovicích před 10 lety byly na celou nemocnici tři počítače. Nyní máme nejmodernější sítě od Cisca. Veškeré servery jsou od světových firem. A stále to není konec.

Jaké máte plány v nejbližších deseti letech?

Až takhle dlouhé je nemám. Mám reálné plány na nejbližší tři roky. Musím investovat 600 milionů v Hořovicích, dvě stě v Berouně a dalších 150 milionů do onkologického centra v Pardubicích.

Do zařízení? Nebo budete rozšiřovat?

Do technologií. A také do budov. V Hořovicích rozšíříme počet operačních sálů na devět. Zvýšíme kapacitu lůžek na oddělení ARO ze 14 na 24 lůžek. Rozšíříme diagnostiku – například nové RTG, CT a další ultrazvuky. Vznikne úplně nový centrální příjem. Rozšíříme sterilizaci. Přibude cca 80 lůžek následné péče a 64 lůžek akutní péče.

Budete na to mít v hořovickém areálu ještě prostor?

Pozemek je velký. Za stávajícími budovami postavíme další část – jako pokračování. Nyní dokončujeme nový pavilon OCHRIPu pro děti, Letos jsme v Hořovicích vybudovali novou budovu firemní školky, která od září funguje. Rozšiřujeme ambulance v budově, kde je zatím ředitelství. Začali jsme budovat centrální archiv velký přes tisíc metrů čtverečních.

A v Berouně?

Budeme stavět dva nové operační sály. V plánu je nová márnice. Zatím nepočítám s tím, že bychom skutečně zahájili stavbu pavilonů duševní rehabilitace. ,Jednalo se zhruba o miliardovou investici, kde jsme žádali o dotaci z IROPu ve výši 40 procent. Všichni hodnotitelé, kteří o jejím přidělení rozhodovali, náš projekt zamítli.

Proč?

Možná jim vadil název. Nebo je zaskočila úroveň služeb a samotného zařízení. Jsme na to  zvyklí. V minulosti nesouhlasili s vybudováním onkologického centra v Pardubicích a přeci funguje. Nyní je třetí největší v republice a od druhého nás dělí jen 300 výkonů. Navíc všechno jsme vybudovali bez dotací, státní nebo krajské podpory. Jeden z mála, kdo nás podporuje, je starosta v Hořovicích.

S těmi zkušenostmi, co máte nyní, začal by jste před dvaceti lety podnikat ve zdravotnictví?

Ano.

Opravdu?

Kdyby to bylo úplně jednoduché, tak to dělá každý. Při všech pochybnostech o nás a našem záměru, jsme dokázali, že nejsme neschopní.

V minulosti jste odmítl několik nabídek na odkoupení vašich nemocnic. Co by vás přimělo změnit názor?

To co děláme, není dílo pro jednu generaci. Kdybych viděl, že moje dcery nemají zájem v tom pokračovat, pak bych o prodeji uvažoval. Moje starší dcera ale v tom chce pokračovat.

Jaké je vaše životní motto?

Je proměnlivé. Vždycky mě vadilo, že lidé, kteří dosáhli určité finanční úrovně, si myslí, že zároveň zmoudřeli. To u mě neplatí. Pobaví mě, když čtu rozhovor s někým, kdo zbohatl nebo udělal kariéru, dobře ho znám a začne sypat motto z rukávu. Bohatství nepřináší automaticky moudrost. Tak to nefunguje.

Na co nemá člověk bez ohledu na své postavení nikdy zapomínat?

Na své kořeny.

Jaké jsou ty vaše?

Jsem kluk z vesnice. Táta byl pomocný dělník. Maminka švadlena. Elektriku jsem prvně viděl v sedmi a půl letech. Ve škole jsem se učili a psali pod petrolejovou lampou. Zdá se mi směšné hrát si na modrou krev a že jsem najednou někdo jiný jen proto, že jsem dosáhl určité ekonomické úrovně.  Člověk nemá zapomínat na své kořeny. A má si je pravidelně připomínat.

Jak si je připomínáte vy?

V kanceláři jsme si mezi zarámované akcie a vysokoškolské diplomy pověsil fotku kozy, kterou jsem jako kluk pásl u nás na vesnici. Přijít tam a hrát si na bohatou celebritu, tak mi sousedé nedají ani kafe. Ve stejném duchu vychováváme naše děti. Nikdy nechodily do soukromé školy. Nechci, aby si myslely, že jsou něco víc jen proto, že mám firmy, kterým se daří.

 

Sotirios Zavalianis (52)

podnikatel řeckého původu, v 80. letech přijel do tehdejšího Československa studovat. Nakonec zde začal podnikat a založil rodinu. Po několika úspěšných investicích do zdravotních služeb zprivatizoval v červnu 2007 nemocnice v Berouně a Hořovicích. Ihned se pustil do rozsáhlých rekonstrukcí. Jako jedna z prvních byla renovována hořovická porodnice. Loni se v ní narodilo rekordních 1 701 dětí a je aktuálně největší porodnicí ve středočeském regionu. Hořovická neonatologie (novorozenecké oddělení) má od roku 2014 jednotku intenzivní péče se statusem perinatologického centra. Zajišťuje  nejen standardní, ale také resuscitační a intenzivní péči o děti narozené předčasně. Srovnatelná centra jsou kromě Prahy nejčastěji ve fakultních a krajských nemocnicích. V Hořovicích byl mimo jiné otevřen první OCHRIP (oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče) pro děti v ČR. Momentálně se dokončuje pro toto oddělení nový pavilon s dalšími 13 lůžky. Od letošního září zde funguje v hořovické nemocnici školka pro děti zaměstnanců v nové budově za 17 milionů.

V Berouně bylo před dvěma lety dokončeno nejmodernější rehabilitační centrum v ČR. Ve třech propojených pavilonech se 150 lůžky, plaveckým bazénem, tělocvičnou, posilovnou, saunou atd. zde probíhá zejména akutní fáze rehabilitace po propuštění z akutní nemocniční péče. 

Hořovická a berounská nemocnice spolu s onkologickým centrem Multiscan v Pardubicích loni vydělaly 94 miliony korun. Všechna tři zařízení zvýšily tržby. Nemocnice Hořovice o 8,5 procenta na 623 milionů. Multiscan a firma Jessenia, která provozuje berounskou nemocnici, utržily o deset procent víc, tedy 499 respektive 385 milionů. Letos očekává Zavalianisova skupina růst o šest až dvanáct procent.

Před měsícem sloučil své společnosti do Akeso holdingu s celkovým obratem téměř 3 miliard Kč.

Galerie