Tomáš Hanák o milované kinematografii, ale i o jeho pocitech z rehabilitačního pobytu v berounské nemocnici

26. 6. 2021

Tomáše Hanáka známe všichni jako herce, majitele restaurace i Sklepáka, ale málo kdo ví, že píše nejen sloupky do novin, ale i texty pro Monkey Bussiness. My ho však známe i jako milého pacienta, a proto jsme s ním pro vás připravili rozhovor.

Jste jeden z nejznámějších českých herců. Sledujete filmy i jako koníček nebo raději po natáčení relaxujete jinak?Miluji kinematografii a filmy. Hlavně takové, které mi v něčem pomohou, nebo mě i znejistí. Je mi už 64 let, žiji v nějakém přesvědčení a stejně si chci klást otázku – není to sakra všechno jinak?

Proto mám rád americkou dramatickou kinematografii, třeba filmy Clinta Eastwooda. Gran Torino řadím skoro nejvýš, protože to je příběh starého chlapa, který má na začátku jasno ve všem. V průběhu filmu ale většinu svých názorů přehodnotí. Líbí se mi i Eastwoodův osobní příběh. Začínal jako drsňák ve westernech, ale otočil to o 180 ° a teď točí filmy o tom, jak nezradit sám sebe, o lásce, zkrátka o důležitých věcech. Jeho postavy často musí udělat zásadní rozhodnutí, jestli budou v nějaké situaci mlčet, i když je to bude do konce života mrzet, nebo jestli v sobě najdou odvahu a řeknou „dost“.

Musel jste i vy někdy udělat podobné rozhodnutí?
Například u nás v hospodě jsme měli jednu holčinu. Milou, ale tichou a nepříliš průbojnou. A časem se, skoro logicky, stávala terčem posměchu svých všeobecně oblíbených a průbojnějších kolegů, musela se cítit nešťastně. A já se doteď stydím, že jsem s tím nic neudělal, nepřišel do kuchyně a neřekl ostatním: „Proč to děláte? Je vám líp? Pracuje snad špatně, je zlá? Zkuste si představit sebe na jejím místě.“

Druhý příběh už je ale pozitivnější, kdy jsem tu odvahu našel. Na zahrádku přišla skupina tatínků v maskáčích s dětmi. Očividně mířili na výlet, ale místo toho do sebe začali lít pivo, mluvit pěkně po chlapácku, občas i sprostě. A děti zaraženě seděly vedle, srkaly kofolu a krásný den plynul. Když už to trvalo moc dlouho, nadechl jsem se, zamířil k nim a překvapivě pevně jim řekl, že další pivo už nedostanou, ať zaplatí a jdou, protože na tohle se já – kdysi skaut – dívat nechci a nebudu. Jo, Hanák, takový malý český Eastwood.

Nyní se dostaňme k vašemu zdraví. Jak jste se dostal k nám do nemocnice v Berouně a co na ni říkáte?
Samozřejmě mi neuniklo, když se začalo jednat o tom, že by nemocnice přešla do soukromých rukou. Čekal jsem, že lidi dokonce vyjdou do ulic a budou celí říční demonstrovat s hesly, že si nenecháme rozkrást naši zem a ukrást naši krásnou nemocnici. Ta mimochodem byla v naprosto hrozném stavu, ale „naše“.

Takže mě zajímalo, jak to vypadá poté, co se majitel změnil. Změna naprosto zásadní. Tam není vidět kousek odštípnuté dlaždičky, vše je průběžně opravované a udržované, z čehož plyne, že tu musí být řádný hospodář, který se o majetek dobře stará. Plánované Centrum duševní rehabilitace budu potřebovat brzy sám. Pro mě jako pro člověka, který si jako dítě hrál na hlavních tanků Rudé armády, je úplné sci-fi, když zajíždím do magnetické rezonance Siemens, kde mi nad hlavu promítají oblohu. Mimochodem, mám zbrusu nové koleno a dvoutýdenní rehabilitace v RNB byla prostě senzační. Znám berounskou i hořovickou nemocnici už docela dobře – a kdykoli v budoucnu tam zajdu klidný a bez obav. Těším se i na vlajku milovaného Řecka, vlající před hlavní budovou.

Co chystáte pracovně do budoucna, neplánujete například napsat knihu?
Kdysi jsem dva roky docela úspěšně psal sloupky pro Lidové noviny, které vyšly knižně, pro Sklep píšu vlastně pořád, teď zrovna smolím texty pro Romana Holého z Monkey Bussiness. Psaní mě určitě baví, je to příjemný únik, ale další kniha v plánu zatím není.

S hospodou jsem objevil úplně novou oblast činnosti - záchranu prastarého objektu (vagónu z roku 1948 pozn. red.). Je to taky kreativita, byť z jiné oblasti, než jsem byl zvyklý. Mně se v životě podařilo mnohem víc věcí, než se mi kdy mohlo snít. Já už vlastně přesluhuji a vše, co teď dělám, jsou vlastně bonusy. Z toho pramení moje dobrá nálada.