Jak dlouho pracujete v AKESO?
Do Nemocnice Beroun, tehdy se tak Rehabilitační nemocnice Beroun (RNB) jmenovala, jsem nastoupila hned po střední škole, tzn. v lednu 2003. Začala jsem pracovat na lůžkovém interním oddělení a de facto jsem zde celých 18 let. Měla jsem jen dvouměsíční pauzu, kdy jsem se zaučovala ve velké pražské nemocnici. Tam jsem byla nakonec 10 let, ale svoji domovinu jsem neopustila, protože jsem po celou tu dobu chodila ještě intenzivně vypomáhat na interní oddělení.
Co vás sem přivedlo?
Po střední zdravotnické škole jsem chtěla nastoupit do práce a berounská nemocnice byla první volba, protože jsem rodilá Berouňačka. Musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí. Nejvíc jsem se naučila tady od „starších“, zkušenějších kolegyň – od praktických věcí až po dokumentaci chorobopisů a ošetřovatelských diagnóz. Díky nim jsem pochopila spoustu činností a úkonů, které jsem si při výuce na zdrávce v reálu nedokázala představit, jak ve skutečnosti fungují nebo jak se dělají.
Jak jste v práci postupovala? Kde aktuálně pracujete?
Jak jsem již zmínila, začínala jsem na lůžkovém interním oddělení u bývalé staniční sestry Evy Kořínkové a pana prim. doc. Karla Sochora. Moc ráda na ty časy i kolektiv vzpomínám. Doba byla jiná, ne tolik hektická, měli jsme všichni relativně čas si i popovídat o soukromí, navštěvovali se navzájem, pořádali oslavy narozenin apod.
Nyní sloužím na akutním interním příjmu. Práce je to velice zajímavá, každý den je jiný, protože skladba pacientů je různorodá. Jezdí k nám jak běžně nemocní pacienti, tak i psychiatričtí, které se snažíme předat k dalšímu vyšetření ke specialistům. Hojně k nám jezdí i policie s podnapilými nebo agresivními lidmi, abychom je vyšetřili před umístěním do cely. Docela často je u nás veselo.
Jak vypadá váš pracovní den?
Pracuji v třísměnném provozu a vyhovuje mi to tak. Chodit například jen na ranní služby si nedokážu představit. Při denní službě si s kolegyní či kolegou po noční předáme hlášení, klíče od opiátů, řekneme si něco o předchozí službě nebo i pořešíme pár věcí z minulých dní. V denním rozpisu máme objednané plánované příjmy, ovšem každý den je jiný a de facto čekám, kdy jaký pacient přijede záchrannou službou či s doporučením od praktického lékaře anebo po vlastní ose. Nedá se říci, že bychom měli přesně dané, co se kdy bude dít, u nás je rušno od rána do noci.
V době pandemie jste pomáhala i na covidovém oddělení. To samo o sobě muselo být dost náročné…
Ano, to je pravda. Ve svých volných dnech jsem chodila i na lůžkovou část vypomáhat kolegyním alespoň nočními službami. Nejen u nás na příjmu to bylo velice náročné, a já proto smekám před všemi svými kolegyněmi a kolegy, že jsme tuto dobu zvládli, táhli za jeden provaz a zůstala nám i pozitivní nálada do dalších náročných dní. Tuhle dobu se snažím si moc nepamatovat, resp. vytvořila jsem si takový osobní ochranný štít, abych se nezahltila covidovými informacemi víc, než bych musela. Všechna ta úmrtí a tragické osudy lidí mě mrzí a všem přeji hodně sil a pevné zdraví.
A nyní ve svém volném čase vypomáháte při testování a stále chodíte i na lůžkové oddělení. Proč si raději neužíváte ve svém volnu svých koníčků, rodiny…?
Přiznám se, že jsem tak trochu workoholik. Vždycky jsem pracovala nad rámec své běžné pracovní doby, ať už zde v AKESO, nebo v Praze. Věnovala jsem se a věnuji zaměstnání možná víc, než bych měla, musela, ale dělám to ráda. Moje rodina i přítel si už trochu zvykli, ale maminka mě často hubuje, chce, abych zvolnila. Jenže jak už jsem psala, jsem hyperaktivní a potřebuji stále něco dělat a být v pohybu.
Jaký je AKESO zaměstnavatel? Co se vám líbí? V čem by se mohlo i zlepšit?
Je to moderní společnost s jasnou vizí a představami. Mám pocit, že pan majitel Sotirios Zavalianis si jde za svými cíli tak, aby byli pacienti i personál v jeho holdingu spokojeni. Myslím, že ve většině případů se mu to daří. Alespoň já, až na občasné běžné zádrhely, ke kterým ale dochází v každém zaměstnání, jsem tady velice spokojená. Na interním příjmu se mi líbí.
Bohužel stále nám chybí lidé. Proto bych ráda přivítala nové kolegy a kolegyně. Nebojte se nových příležitostí a šancí na zajímavou práci, ať už v rehabilitačním centru, nebo na dalších odděleních. Budete mít práci, která je zajímavě finančně ohodnocená, a navíc budete moct využívat i benefitů, které nejsou jinde běžné.
Jaké benefity vám vyhovují, co využíváte a jak jste s jejich úrovní spokojena?
Upřímně si myslím, že tu máme velmi dobré benefity. Můžeme chodit do firemních fitness zařízení, máme možnost si pořídit karty MultiSport, dostáváme finanční příspěvky na penzijní pojištění. Teď nově si můžeme dopřát i kadeřnici, kosmetičku nebo pedikérku. Zdarma můžeme využívat bazén s vířivkami. Máme i příspěvky na obědy v závodní jídelně. Ani sama o všech benefitech nevím. Já nejvíce využívám kartu MultiSport a navštěvuji fitness přímo v Rehabilitační nemocnici Beroun.
Co děláte nejraději, když nejste v nemocnici? Jak vypadá váš volný den teď a jak by vypadal ten snový?
Ve svém volnu, kterého mám jako šafránu, ráda sportuji. Dělám kruhový trénink, podnikám dlouhé procházky, běhám, cvičím aerobik nebo se jdu projet na in-linech. Při sportu si vyčistím hlavu, fyzicky se trochu unavím, vybiji přebytečnou energii. To je pro mě velmi těžké, protože jsem hyperaktivní člověk. Dále miluji kavárny a kávu a ráda vyrážím objevovat nové, útulné, kde si jen tak sednu a koukám po okolí, pozoruji lidi a představuji si, co asi dělají za práci, jaký mají život, záliby atd. Ale mou největší vášní je cestování. Kdyby to šlo, jsem pořád pryč ve světě. Miluji Švýcarsko, tam bych nejraději trávila všechny volné dny.
