Jste primářem Rehabilitačního centra s kapacitou 150 lůžek, při tak velkém počtu pacientů, musíte mít velmi náročné vizity.
V rámci jednoho dne bych všechny pacienty navštívit nestihl. Na vizitu chodím každý den. Vždy k určitému počtu pacientů. Jinak by to nešlo.
Na které pacienty se zaměřujete?
Naše rehabilitační centrum poskytuje komplexní včasnou léčebnou rehabilitaci různým skupinám pacientů, přičemž pobyt u nás by se měl uskutečnit v návaznosti na pobyt pacienta na některém oddělení akutní péče poté, co dojde ke stabilizaci zdravotního stavu. Přijímáme pacienty především z ortopedických, traumatologických, neurologických, a neurochirurgických pracovišť. Nejvíce pacientů máme po implantaci totální endoprotézy kyčelního a kolenního kloubu a po artroskopických operacích kolenního případně ramenního kloubu. Z traumatologických oddělení to jsou nejčastěji starší pacienti po frakturách proximálního femuru vzniklých po pádech, ale přibývá i mladších pacientů po osteosyntézách dlouhých kostí končetin nebo frakturách pánve. V posledních letech přibývá hodně sportovních úrazů a úrazů při automobilových nehodách.
Přijímáte pacienty z jiných nemocnic?
Spolupracujeme s velkým počtem nemocnic a jejich okruh se rozšiřuje. V posledních letech pozoruji, že žádostí o hospitalizaci v našem centru přibývá, ale kapacita našeho oddělení je limitovaná. Z toho důvodu nejsme schopni vyhovět všem žadatelům. Hodně pacientů k nám vozí z pražských nemocnic. Velmi dobře nám funguje spolupráce s Fakultní nemocnicí Motol. Spolupracujeme s jejich spondylochirurgickým oddělením a neurochirurgickou a neurologickou klinikou. Velký počet pacientů k nám posílá ze svého neurochirurgického oddělení také nemocnice Na Homolce a samozřejmě velmi široká je i spolupráce s odděleními naší sesterské nemocnici v Hořovicích. Z ní k nám přicházejí pacienti z ortopedického oddělení.
Jaký je váš tým spolupracovníků? Jaký odborníci v něm jsou?
O pacienty u nás pečují různí lékaři a odborníci. Patří k nim zejména rehabilitační lékaři, fyzioterapeuti a ergoterapeuti. Důležitými členy týmu je také klinický logoped a psycholog. Máme k dispozici i protetika. V našem centru ale působí i další pracovníci, bez jejichž pomoci se neobejdeme. Náš tým je tedy velmi různorodý a jeho činnosti jsou vzájemně provázané. Spolupracujeme i se sociální pracovnicí.
Slyšela jsem, že vaše služby vyhledávají i velmi známé osobnosti, je to tak?
Ano, je to pravda. Měli jsme zde diskaře Imricha Bugára, Josefa Laufra, Vlastimila Harapese, Hanu Hegerovou, režisérku Marii Poledňákovou a také nedávno zemřelého spisovatele profesora Zdenka Mahlera a další známé lidi.
Jaké metody při léčbě pacientů využíváte?
Patří k nim fyzioterapie, ergoterapie, fyzikální terapie případně i vodoléčba. V rámci fyzioterapie používáme jak analytické postupy, tak také metody na neurofyziologickém podkladě. Ve velké tělocvičně našeho centra probíhají skupinová cvičení s různým zaměřením. Jsou určená pacientům po endoprotézách, s bolestmi páteře. Dále relaxační jógové cvičení, cvičení na balónech a jiné. Rehabilitaci nám usnadňují motodlahy horních nebo dolních končetin, přístroje pro vertikalizaci, systémy využívající cvičení v závěsech, trakční stoly, rotopedy, motomedy atd. Prakticky u všech diagnóz využíváme skupinovou nebo individuální formu vodoléčby jako je například celotělová vířivka, vířivá koupel na horní nebo dolní končetiny, podvodní masáž, perličková koupel atd. Ve velké multifunkční hale našeho centra pak probíhá cvičení na speciálních posilovacích přístrojích.
Říká se, že vrcholový sport má velký vliv na zdravotní problémy ve středním a pozdějším věku. Jak to vidíte vy?
Myslím, že to tak jednoznačné není. To, že někdo v mládí provozuje vrcholový sport ještě neznamená, že musí mít později zdravotní problémy nebo je bude mít častěji než ten, kdo nikdy nesportoval, nebo sportoval jen rekreačně. Určitě záleží na tom, jaký vrcholový sport a jak dlouho provozuje. Pokud jde o sport, jehož podstatou je například zvedání extrémně těžkých zátěží, jako je tomu u vzpírání, lze očekávat, že se to téměř u každého takového jedince nějakým negativním způsobem na pohybovém systému projeví. Hodně záleží na vrozené odolnosti pohybového systému, pevnosti kloubně-vazivových struktur, kvalitě hlubokého stabilizačního systému páteře a motorických schopnostech jedince.
Když někdo nemá vrozenou potřebnou odolnost pro daný sport, hrozí mu zdravotní problémy?
Například Jaromír Jágr je velmi talentovaný hokejista, který má potřebné fyzické dispozice a je dostatečně a všestranně odolný. Proto to dotáhl až do NHL a i ve svém pokročilém věku je stále aktivní. Zatímco jiný, podobně pohybově nadaný hokejista musí pro zdravotní obtíže skončit s aktivním hokejem třeba už v dorosteneckém věku. Prostě neměl pro vrcholový hokej nezbytnou odolnost nebo somatické předpoklady. Důležité je, aby každý sportovec provozoval pro něj optimální sportovní aktivitu. V případě, že se dítě s výrazně vadným držením páteře začne intenzivně věnovat gymnastice, povede to k nefyziologickému přetěžování páteře a pak i následným bolestem. Problém je podle mne i to, že některé sporty se na vrcholové úrovni provádějí již v útlém věku, kdy se svalově kloubní systém ještě vyvíjí a pak je zranitelnější.
Mohou vaši pacienti nějak rekreačně sportovat? Jaký sport byste doporučil?
V rámci rehabilitace jim doporučujeme a také je učíme rehabilitační cvičení. To pozitivně ovlivňuje jejich obtíže. S pacienty, kteří k nám přicházejí s nějakým problémem a sportují, musíme detailně probrat, jaké pohybové aktivity vykonávají, zda a jak posilují. Je potřeba zjistit, čeho by se měli vyvarovat. U některých pacientů, kteří nesportovali, se bolesti páteře objevily, až když se začali intenzivně věnovat nějakému sportu nebo posilování bez odborného vedení. Jako příklad mohu uvést rozvoj bolestí bederní páteře, a to v souvislosti s nesprávně prováděným posilováním břišních svalů. Pro zdravý životní styl jsou nejvhodnější vytrvalostní sportovní aktivity, jako je běh, jízda na kole, plavání, turistika.
Které sporty tělo a hlavně klouby přetěžují?
Co je pro jednoho stále vhodná zátěž, může jinému způsobit zdravotní problémy. Je-li nějaký sport provozován dlouhodobě a vrcholově, může za určitých okolností dojít k přetížení nebo až poškození pohybové soustavy. Čím déle je takový sport na vrcholové úrovni provozován, tím větší hrozí riziko poškození pohybového aparátu. O možném negativním vlivu některých sportů na určité oblasti pohybové soustavy dostatečně vypovídají pojmy jako vrhačské rameno, skokanské koleno nebo tenisový či oštěpařský loket. Například profesionální volejbalista, který mnoho let několikrát týdně trénuje a velmi často smečuje, neustále přetěžuje ramenní kloub smečující končetiny. Proto mají mnozí volejbalisté trvalé problémy s ramenem.
A co vy? Sportujete?
V mládí jsem se věnoval lehké atletice, a to i závodně. Později jsem hrál volejbal. V zimě vyrážíme s manželkou na běžky do Jizerských hor. Také rád jezdím na horském kole a rád si zahraji i tenis. Nyní mi ale chybí spoluhráč.
Máte při svém náročném povolání čas na nějakého koníčka? Čím relaxujete?
Rád chodím s manželkou do divadla a na koncerty vážné hudby.
Na co se těšíte?
Nyní velmi na vnoučka. Dcera čeká miminko.
Ondřej Horáček
Dvaašedesátiletý primář Rehabilitačního centra v berounské nemocnici pracuje na svém současném postu od roku 2011. Je ženatý. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy obor všeobecné lékařství vystudoval v letech 1976 – 1982. S lékařskou praxí začínal v roce 1982 – 1985 jako sekundární lékař na neurologické klinice FN Motol a dále jako ambulantní neurolog, též myoskeletální praxe. V roce 1999 působil na Klinice rehabilitace a TVL FN Motol a UK 2. LF jako primář, a to až do roku 2010. Ondřej Horáček je Člen výboru odborné vědecké společnosti Rehabilitační a fyzikální medicíny při České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Je spoluautorem publikace: Rehabilitace v klinické praxi, společně s Pavlem Kolářem. Vyšla v roce 2009. Publikuje články v mnoha odborných časopisech. V roce 2001 absolvoval dvě zahraniční stáže v USA
Romana Šimková
