Přibývá pacientů s cévními mozkovými příhodami?

4. 6. 2019

Na tuto a další podobné otázky nedávno odpovídal pan primář MUDr. Ondřej Horáček redaktorce časopisu Blesk pro ženy. Pokud jste se k vám tento zajímavý článek nedostal, zde si jej můžete přečíst.

Je pacientů po cévních mozkových příhodách více, než bylo? Přibývají ve vašem Rehabilitačním centru? 

Pacienti po cévní mozkové příhodě představují velmi početnou skupinu a celosvětově jich přibývá. V ČR, jí prodělá až 40 tisíc osob. I do našeho rehabilitačního centra přijímáme stále více pacientů po CMP. Ročně 150 až 200. Například za poslední 3 roky jsme hospitalizovali 518 pacientů, přičemž téměř polovina z nich byla středně těžce neurologicky postižená a skoro třetina pacientů pak těžce. Tito pacienti byli do značné míry nesoběstační a potřebovali, alespoň zpočátku, při většině běžných aktivit pomoc.

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik cévních mozkových příhod?

Cévní mozkové příhody vznikají v důsledku kombinace medicínských příčin a rizikových faktorů plynoucích z nesprávného životního stylu.   Mezi medicínské příčiny patří: vysoký tlak a cholesterol, ateroskleróza (tvrdnutí tepen), srdeční poruchy, diabetes, mozkové tepenné výduti, výskyt cévní příhody v rodině a další genetické faktory a také migrény. Rizikové faktory plynoucí ze špatného životního stylu jsou třeba kouření, nezdravá strava, obezita, sedavý způsob života a nedostatek pohybu, stresové situace. Většinu z toho, je možné ovlivnit, nebo úplně eliminovat. Jsou to tak zvané ovlivnitelné rizikové faktory. Něco ale ovlivnit nejde – třeba rasový původ, či dědičné dispozice.

Jak se do Vašeho centra pacienti po cévních mozkových příhodách dostávají a jak dlouho jsou u vás hospitalizováni?

Naše centrum poskytuje tzv. včasnou léčebnou rehabilitaci, takže bychom měli obecně přijímat pacienty v návaznosti na ukončení jejich pobytu na jiných odděleních akutní péče. Proto také pacienty po cévních příhodách přebíráme nejčastěji rovnou z neurologických nebo jiných akutních oddělení poté, co se jejich zdravotní stav stabilizuje. Máme v tomto směru dobře fungující spolupráci nejen s velkými fakultními neurologickými klinikami. Už tady po CMP zahajují rehabilitaci, my pak v našem centru na tuto léčbu navazujeme. Pobyty u nás jsou nejčastěji třítýdenní, v některých případech je však pobyt podstatně delší, zejména vidíme-li, že pacient má “potenciál“ ke zlepšování, je pozitivně motivován a dobře spolupracující a je-li zřejmé, že rehabilitace je v jeho případě efektivní. Občas přijímáme i žádosti o přijetí u pacientů, kteří i více než jeden rok po cévní příhodě a mají těžké, rehabilitací bohužel významněji neovlivnitelné postižení.

Jaké léčebné metody a postupy ve vašem centru pacientům po cévních příhodách poskytujete?

Pacient po cévní mozkové příhodě je obvykle postižen hybně, má narušenou pohyblivost končetin, chůzi, rovnováhu, citlivost, je zhoršená jeho sebeobsluha, leckdy se špatně vyjadřuje, pacienti mívají také různé psychické poruchy. Základem rehabilitačního programu u všech pacientů po cévní mozkové příhodě je fyzioterapie a ergoterapie. V rámci fyzioterapie se provádějí především různé metody podporující zlepšování síly, hybnosti a koordinace postižených končetin, zařazuje se nácvik stoje a chůze. Ergoterapeuté se pak zaměřují na zlepšování soběstačnosti pacienta, nacvičují zvládání běžných denních aktivit, jako oblékání, jídlo, hygienu, a mnohdy zařazují i postupy ke zlepšení tzv. „kognitivních“ funkcí (jako je např. paměť, pozornost, koncentrace), které bývají po cévní příhodě také často narušené. U mnoha pacientů je nepostradatelným členem léčebného týmu také logoped, tedy odborník na poruchy řeči (a poruchy komunikace obecně), neboť část pacientů po cévní příhodě má různým způsobem narušenou komunikaci.

Co je ještě pro pacienty po CMP důležité?

Mnohdy je potřeba intervence psychologa, pacienti mívají deprese nebo emoční poruchy. Spolupracují protetici, při rehabilitaci pacientů bývají totiž třeba speciální, individuálně zhotovované dlahy nebo ortézy. Velmi důležitá je péče středního a nižšího zdravotnického personálu, tedy zdravotních sester, sanitářů a ošetřovatelů. Bez jejich práce, fyzicky i psychicky náročné, nelze poskytovat pacientům, zejména po těžších cévních příhodách, kvalitní péči. Nepostradatelná je také sociální pracovnice, která zjišťuje, jaké má pacient zázemí, komunikuje s rodinou a pomáhá zajišťovat návazný pobyt nebo pomoc v domácím prostředí.  Práce všech zmíněných pracovníků je pochopitelně provázaná, musí si průběžně vyměňovat informace o vývoji zdravotního stavu pacienta a jeho aktuálních potřebách.

Co by se podle vašeho názoru v oblasti péče o pacienty po cévní příhodě mělo zlepšit? Je péče o tyto pacienty finančně a materiálově náročná?

Jisté rezervy jsou v rychlosti zahájení léčby. Je důležité, aby se pacient po cévní příhodě co nejdříve dostal do péče specializovaného centra, kde jsou správnou diagnózu schopni rychle stanovit a poskytnout léčbu v potřebném rozsahu. Někteří tam, bohužel, přijíždějí pozdě. Je také nutné více propracovat medicínsky správnou návaznost a plynulost postupu pacienta z jednoho zařízení do dalšího. Péče o těžší pacienty po cévních příhodách je náročná fyzicky, psychicky, ale i finančně. Pacient potřebuje různé pomůcky, dlahy, obvazový materiál, pleny, někdy drahé léky, což rozpočet oddělení značně zatěžuje. Tíže funkčního postižení pacienta se však do úhrad, které poskytují za tyto pacienty zdravotní pojišťovny, zatím adekvátně nepromítá. Na odpovídajícím systému úhrady za těžší pacienty se však pracuje a mohu potvrdit, že o to usiluje v současné době výbor společnosti Rehabilitační a fyzikální medicíny ČR a to ve spolupráci s dalšími institucemi.

 

Redaktorka Hana Vítková, Blesk pro ženy

Galerie