Je mi 29 let a již desátým rokem žiju s neoperovatelným nádorem na mozku. Gliom se nachází na mozkovém kmeni a zasahuje i do cerebella, takzvaného mozečku. A tak trpím, mimo jiné, na problémy s rovnováhou a koordinací pravé strany těla. Absolvovala jsem dva operativní zákroky, sedmitýdenní radioterapii a mám zabudovaný VP shunt, hadičku odvádějící přebytečný mozkomíšní mok z mozku do břišní dutiny.
Pobyt v Rehabilitační nemocnici Beroun (RNB) byl můj první takového stylu. Pobytový, intenzivní. O nemocnici vím vcelku dost. Několikrát v ní ležel děda. A bratr měl v RNB stáž, když na univerzitě studoval fyzioterapii. Beroun znám už od malička, moje babička bydlí kousek od něj. Pobyt mi doporučila neuroložka, a tak jsem se ho rozhodla zkusit.
Asi nejsem úplně běžný klient právě pro berounskou nemocnici, říkáte si. Většina pacientů je po operaci kyčlí či kolen, mají bolesti zad nebo jiné civilizační choroby. Byla jsem zvědavá, co vše mi RNB může nabídnout, a do nemocnice jsem odjížděla s trochou skepse. Moje diagnóza není velmi běžná, a tak chybí ohromující statistiky, data a informace, jak k pacientovi nejefektivněji přistupovat. Naštěstí to bylo jedno velké milé překvapení.
První den mě ubytovali v krásném jednolůžkovém pokoji s vlastní koupelnou, televizí, kávovarem a ledničkou. Po základní vstupní prohlídce jsem vyrazila směr kavárna. Všimla jsem si malých řeckých prvků jak ve vyzdobení jídelny, tak občas i v jídlech servírovaných v rámci plné penze. Pěkný detail, který rozhodně umocnil příjemnost prostředí.
Druhý den mi začalo intenzivní cvičení. To zahrnovalo fyzioterapii, ergoterapii, fitko, bazén a vodní chodník. Jedna z věcí, kterou oceňuji, je rychlá reakce zaměstnanců na mé potřeby a následné přizpůsobení léčebného plánu. Například mě fyzioterapeutka upozornila, že motomed, který požívám na ruce a nohy, je pro mě moc jednoduchý, a já rychle přešla na rotoped do fitka. Toto se může zdát jako maličkost, ale tou to rozhodně není. Můj čas a energie jsou lépe využity a já nemrhám úsilím fyzioterapeutů či finančními prostředky nemocnice. Navíc jsem byla pravidelně tázána, zda je vše v pořádku, jestli mě něco nebolí a jestli něco nepotřebuji. I když na dlouhé vzdálenosti používám invalidní vozík, jsem velmi nezávislý a soběstačný člověk, který potřebuje pomoc jen ve velmi specifických situacích. Zaměstnanci nemocnice situaci pochopili vcelku rychle a nabízeli pomoc, jen když jsem si o ni požádala. Takového přístupu a sociálního vnímání si cením.
Součástí rehabilitace byl také příjemně teplý bazén. Trysky ve vířivce byly dokonce tak silné, až mi natrhly plavky. Po prvním dnu rehabilitace jsem byla dost unavená, dobrá nálada však vydržela, a to nejen díky teplé sprše a dobré večeři. A tak pobyt, vcelku pozitivně, pokračoval dva moc hezké týdny. A já odešla o dvě kila lehčí (Navzdory všem těm dortům, co jsem snědla!), mentálně odpočatá, s dalšími triky na cvičení, se speciální francouzskou holí a s novými kamarády. Naučila jsem se, jak si masírovat a stimulovat tvářové nervy a jak správně držet postoj a tělo při chůzi. Zlepšila jsem bezpečné chození ze schodů a naučila jsem se efektivněji zapojit levou ruku.
„Naučila jsem se, jak si masírovat a stimulovat tvářové nervy a správně držet postoj při chůzi."
No a bylo to vůbec k něčemu? Můj zdravotní problém je opravdu komplexní, takže jsem do RNB nešla s přehnaně naivními představami. Můj mozkový nádor se nedá vycvičit ani posílit. A tak i ti s mnoha léty zkušeností a vědomostmi občas netuší, jaký je ten nejlepší postup. Beroun v tomto nebyl výjimkou. Já však oceňuji upřímnost, profesionalitu a celkový milý přístup. Velké plus je rozhodně ochota komunikovat a moderní přístup k pacientovi. Malou vadou na kráse bohužel byla na poslední chvíli zrušená masáž nohou. Na doporučení primářky jsem se rozhodla pobyt v RNB podstoupit znovu na podzim. Tentokrát na celé tři týdny. Tak snad se dočkám i té vysněné masáže. Už se moc těším.
Zdroj: NÉA 13, Text a foto: Anna Beránková
