Příprava a rozvod chladiva
Vzduchotechnika v novém chirurgickém pavilonu má několik základních součástí, přičemž všechny jsou hodně rozměrné. Zásadní jsou dvě kompresorové jednotky (jedna je umístěna vně technické místnosti, druhá, ta na fotografii, uvnitř), které připravují chladivo pro ochlazování vzduchu. Chladicím médiem je tu buď voda, nebo propylenglykol. Jeden z chladicích agregátů má za úkol připravovat chladivo i pro původní sousední pavilon. Chladivo je vedeno potrubím obaleným černou kaučukovou izolací, která nepropouští vodní páru. Díky tomu nemůže na potrubí kondenzovat vzdušná vlhkost a potrubí tak nekoroduje.
Výměník vzduch ochladí či ohřeje
Další nezbytnou součástí jsou tepelné výměníky. Stroj na snímku toho zvládá daleko víc, ale jeho hlavním úkolem je za pomoci chladiva „vyrobit“ vzduch o požadované teplotě. „Vedle chlazení se může vzduch samozřejmě ohřívat, k tomu slouží mimo jiné i rekuperace, kdy v budově již využitý vzduch ohřívá ten čerstvý, přivedený z venku,“ říká Georgios Giannitsis, koordinátor TZB (technická zařízení budov) společnosti CONSTRUCTION TEAM, která má v holdingu AKESO na starosti stavební činnosti a která budovala i chirurgický pavilon. Když rekuperace nestačí, topí se ještě přes část výměníku s teplou vodou z kotelny.
Obří potrubí
Vzduch po budově rozvádí vzduchotechnické potrubí, které má v samotné technické místnosti opravdu impozantní rozměry (jsou to ty stříbrnou izolací obalené rozvody). Velké průměry potrubí jsou ale nutností. „Požadavkem je dnes nižší rychlost proudění vzduchu, tedy pocitově menší průvan. Abychom zvládli požadovaný objem vzduchu vyměnit, potřebujeme vedení s větším průměrem,“ vysvětluje Giannitsis. Velké průměry a nižší rychlosti znamenají i úspornější ventilátory, které vzduch ženou, a nižší hlučnost. Odhlučnění je v celém systému věnována velká pozornost, stejně jako plnění všech požárních norem. „Tyto relativně nové požadavky však komplikují případné rekonstrukce vzduchotechniky ve starších budovách,“ dodává Giannitsis.
Nesmírně důležitá vlhkost
Speciální součástí rozvodů vzduchotechniky jsou i vyvíječe páry, které pomáhají upravovaný vzduch zvlhčovat na požadované hodnoty. Výparníky „pohání“ teplá voda dodávaná z centrální kotelny. Vlhkost vzduchu se navíc upravuje zvlášť podle konkrétních potřeb místností. „Jinou vlhkost vzduchu vyžadují samotné pokoje pacientů, jinou pak třeba operační sály, což jsou obecně velmi přísně kontrolovaná místa,“ vysvětluje Giannitsis. Podle něj je samotná vzduchotechnika vlastně poměrně jednoduchá záležitost, nejsložitější je řízení. „Požadavky jsou hodně různorodé, snažíme se vše řídit maximálně efektivně, ale také s ohledem na komfort a zdraví pacientů,“ říká Giannitsis.
