Přes tři čtvrtiny z více než 400 lidí, jež ročně přijme primář Miloš Stoilov na oddělení následné péče v berounské nemocnici, odejde domů.
Internista Miloš Stoilov vede oddělení následné péče v Rehabilitační nemocnici Beroun od roku 2012. Ročně pečuje společně se svým týmem o stovky pacientů. Od konce loňského roku pobývají pacienti v zrekonstruovaném oddělení.
„Rozrostli jsme se o celé jedno nové patro s jednolůžkovými a dvojlůžkovými klimatizovanými pokoji. O patro níž nám přibyla tělocvična pro pacienty. Máme nové rehabilitační pomůcky, jako například laserovou terapii. Dostali jsme infuzní pumpy, lineární dávkovače, přenosný ultrazvuk. Není to však otázka jen posledního roku. Naše oddělení se rozvíjí dlouhodobě,“ konstatuje primář Stoilov.
V jakém stavu jste oddělení přebíral?
Místo současného oddělení následné péče to byla léčebna dlouhodobě nemocných nejhoršího typu. Úplně jsme přebudovali kolektiv lékařů i sester. Z původního tady nezůstal nikdo. Poslali jsme lidi studovat. Sestry studují vysokou školu. Všichni lékaři jsou na postgraduálním studiu. Rekonstrukce prostorů byla zásadní, ale největší přerod se u nás odehrával v lidech. To je nejcennější, co každá nemocnice má.
O jaké pacienty se staráte?
Pečujeme o pacienty s diagnózami interními, chirurgickými, neurologickými a dalšími. A zejména o ty, kteří mají při intenzivní a seriózní diagnostické léčbě reálnou naději na zlepšení zdravotního stavu, mobilizaci a návrat do života. Jsou to převážně starší lidé, ale máme tady i mladší pacienty. Nedávno od nás odcházela šestatřicetiletá žena s těžkým mnohočetným orgánovým postižením, která strávila v nemocnici přes dva měsíce. Nyní chystáme dvaapadesátiletého pacienta na transplantaci jater. Další, relativně mladý pacient bude příští týden kardiostimulován, aby mohl podstoupit oční operaci, která mu z velké části navrátí zrak.
Takže nezajišťujete čistě následnou péči po operacích a úrazech, ale také pečujete o lidi před náročnějšími operacemi?
V některých případech ano. Všichni pacienti k nám přicházejí s následkem nějaké příčiny – nemoci, úrazu atd. Pacient, který půjde na kardiostimulaci, se zhroutil. Ten, kterého chystáme na transplantaci, měl játra nemocná delší dobu, ale nevěnoval tomu pozornost. Nyní u nás leží muž po těžké autonehodě s mnohačetnými poraněními. Několik týdnů byl v umělém spánku. Nyní už dýchá sám a postupně se jeho zdravotní stav vylepšuje. Spravili jsme mu srdeční činnost.
Musí být velmi emotivní, když člověk, kterého k vám přivezli ve špatném stavu, po několika měsících odchází po svých…
Emotivní to je. Ale někdy jsme tak vyčerpaní, že už ani nemůžeme být emotivní.
Vaším oddělením projdou stovky pacientů ročně. Kolik je jich přesně ?
Ročně přijmeme a propustíme přes čtyři stovky pacientů.
Kolik z vašich pacientů odchází domů?
Pacientů, kteří pocházejí z blízkého okolí, kde je širší spektrum diagnóz, odchází přes 80 procent. Pak máme pacienty, které přebíráme z velkých nemocnic z celé České republiky. Obvykle jsou v kritickém těžkém stavu. Ti jsou pak hospitalizováni déle, péče o ně je velmi intenzivní a u nich máme úspěšnost kolem 70 procent.
Žádný z pacientů u vás nezůstává trvale...
To ne. Nejsme konečná stanice. Zajišťujeme následnou péči, ale nejsme sociální zařízení. Spolupracujeme s řadou sociálních zařízení, kam pacienty umisťujeme, když je potřeba. Stejně tak zajišťujeme i domácí péči. Dočasnou i dlouhodobou.
S kterými odděleními spolupracujete?
Nejvíce spolupracujeme s internou. Bez nás by se akutní oddělení zastavila. Bereme od nich stovky pacientů ročně na doléčení, k diagnostice. Tady v nemocnici je tedy akutním partnerem interna. Na druhé straně spektra je rehabilitace, kde si podle potřeby vyměňujeme pacienty, kteří potřebují mobilizovat. Z dalších oddělení je to ortopedie, radiologie. Spolupracujeme i se sesterskou hořovickou nemocnicí. Tam máme nejblíž k ortopedii, chirurgii, urologii, neurologii, interně.
Kdo tvoří váš tým?
Kromě mě, internisty, jsou tady tři lékařky na stálý úvazek a jedna na částečný, která se zacvičuje. Pak máme i lékařky na víkendové služby. Moje zástupkyně má jako odbornost geriatrii a ty ostatní se chystají na atestaci. K současnému týmu bych přibral ještě tři lékaře a byl by to ideální stav. Je to samozřejmě i o zdravotních sestrách. Dělají těžkou práci, která je vyčerpává fyzicky i psychicky. Velmi často totiž musí vyslechnout životní osudy starých lidí, ošetřovat je, když jsou jen částečně pohybliví, pomoci jim s hygienou a krmit je.
Jak se udržujete v dobré kondici?
Chodím střílet.
Prozradíte z čeho střílíte?
Ze všeho. Od pistole a revolveru až po velkorážní pušky.
Takže máte zbrojní průkaz téměř na všechny zbraně, které můžete legálně držet?
Můžete vypustit to téměř (usmívá se). Kromě toho chodíme s kamarády a našimi bývalými klienty na ryby, hrajeme pétanque, bowling a chodíme plavat.
Za pár týdnů skončí rok 2019. Čím bylo těch uplynulých 365 dní pro vás a vaše oddělení výjimečných?
Výjimečný ten rok snad ani nebyl. To v medicíně ani nečekejte. Typický byl dalším nárůstem pacientů. Společensky byl výjimečný tím, že se nám vdávala staniční sestra a celé oddělení si to užilo (usmívá se). Vcelku se prohloubila práce s rodinami našich pacientů. Přáli bychom si, aby se rodiny více a stáleji staraly o sociální potřeby stárnoucích členů rodiny. Faktem je, že máme vynikající sociální službu, která zprostředkovává různé sociální penziony, domácí služby atd. Zajišťují ji naše dvě pracovnice a je to benefit zdarma pro naše pacienty.
Když se tedy stane, že osmdesátiletá babička po mrtvici bude potřebovat po návratu domů dovážet obědy nebo sociální pracovnici, která za ní bude docházet, tak vy s tím její rodině pomůžete?
To je to nejmenší. Od prvního dne o tom rodinné příslušníky informujeme. Navíc jim zařídíme příspěvky na péči a dlouhodobé ošetřovné. Podáme jim i přihlášky do domovů s pečovatelskou službou. Protože máme přehled. Kdežto rodina, která do toho byla takříkajíc hozena, to všechno teprve zjišťuje.
Co vás čeká v roce 2020?
V nemocnici očekáváme rozšíření chirurgie a psychiatrie. Naše oddělení je plně vybavené, a co potřebujeme, to dostaneme. Majitel na nás rozhodně nešetří. Máme k dispozici i nový echokardiograf, který funguje každý den, a čekací lhůty se z několika týdnů zkrátily na jeden. Přímo na našem oddělení očekáváme nástup nové kolegyně. A kdybych si měl přát ještě další změnu, tak úbytek administrativy. Za čtyřicet let, co jsem v oboru, zažíváme její největší nárůst. Nepřináší žádný užitek a odebírá sílu lékařům i sestrám. Přibývá především papírování v souvislosti s pacientem, které je možná forenzně užitečné, ale medicínsky k ničemu neslouží.
Fakta
MUDr. Miloš Stoilov je primářem oddělení následné péče Rehabilitační nemocnice Beroun, které vede od roku 2012. * V berounské nemocnici působí jedenáct let. Začínal zde jako zástupce primáře interního oddělení. * V minulosti pracoval na interních odděleních v pražské Fakultní nemocnici na Vinohradech, Thomayerově nemocnici v Krči nebo v mělnické nemocnici, kde byl primářem. * Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Má atestace z gastroenterologie a vnitřního lékařství. * Ve volném čase závodně střílí, hraje pétanque, bowling a plave.
Autor: Jaroslava Šašková, redaktorka MF DNES
Foto: David Neff, MAFRA
