Pane primáři, mohl byste představit vaše oddělení?
Oddělení následné péče (ONP) sídlí v budově „B“ přímo proti vjezdu do nemocnice. Oddělení má celkem 59 lůžek, poskytuje rozsáhlou diagnostickou a léčebnou činnost, především v oborech vnitřního lékařství a je vybaveno pro rekondici nemocných. Běžně využívá služeb psychologických, logopedických a neurologických. V nemocnici máme i protetika a přímo v budově ambulanci urologickou, důležitou zejména pro starší muže. Chystáme se na otevření gynekologické ambulance v přízemí. Dojíždí k nám onkolog, psychiatr a další odbornosti. Stravovací provoz sídlí přímo v budově a krom velmi kvalitní dietní stravy nabízí i možnost individuální nadstandardní stravy. V rámci našeho nutričního týmu máme kvalifikované dietní sestry schopné specializovaných nutričních postupů. V budově máme tělocvičnu s rehabilitačním zázemím. V areálu nemocnice je k dispozici lékárna, pracoviště RTG, magnetická rezonance, lékařské laboratoře, chirurgická a ortopedická ambulance a mnohé další.
Naši klienti přijímají návštěvy, sledují televizi, k dispozici mají internet, s ohledem na zdravotní stav mohou využít venkovní procházku či rehabilitaci a v obou patrech je příjemná terasa. Snažíme se jim poskytnout i kulturní zázemí.
Vysoce jsou ceněny poskytované sociální služby a poradenství, kdy mnohým klientům organizujeme vše od domácí péče až po umístění v zařízeních sociálních služeb.
Podařilo se nám vytvořit výborný kolektiv zdravotních sester a nižších zdravotních pracovníků. Vesměs pracují s vysokým nasazením a entusiasmem, průběžně si zvyšují kvalifikaci, osvojují si nové metody a někteří studují. Bohužel, jsou zatíženi velkým množstvím přesčasové práce a rádi bychom přivítali i nové tváře.
Rehabilitační konziliářka společně s rehabilitačními pracovnicemi a pracovníky organizují našim nemocným individuální rehabilitační program od rozcviček až po celodenní péči.
Náš lékařský tým je nepočetný, doplňovaný mladými lékaři z naší nemocnice. Pracujeme racionálně a cílevědomě a máme velmi slušné léčebné výsledky. Stejně jako v ostatních profesích potřebujeme a zveme další kolegyně a kolegy ke spolupráci.
Kdo jsou tedy především klienti vašeho oddělení? Kdo vyhledává vaše služby a jak velký je zájem o hospitalizaci?
Našimi klienty jsou především starší, mnohočetně nemocné osoby, které potřebují specifické diagnostické a léčebné postupy. Například starší lidé se selháním srdce, ledvin a podobně, nebo po operaci pro zlomeniny dolních končetin, proběhlých mozkových mrtvících, s cukrovkou na léčbě inzulinem a mnohými jinými chorobami a samozřejmě také tací, kteří „prostě potřebují doléčit, postavit se na nohy a vrátit se domů.“ Častá je pokročilá ateroskleróza, chudokrevnost, poruchy hybnosti, potíže s trávicí soustavou, obezita nebo metabolické a endokrinologické nemoci i mnohé další stavy, či například postižení cévní. Jsme velmi komplexní pracoviště.
Nejčastěji přebíráme nemocné z našeho interního oddělení a z jednotlivých oddělení naší partnerské nemocnice v Hořovicích, jmenovitě především z chirurgie a neurologie.
V naprosté většině se jedná o obyvatele Berounska a Hořovicka, ovšem když můžeme pomoci, pak se nevyhýbáme nikomu, ať je odkudkoliv.
Samozřejmě náš provoz není jednosměrný. Když to změny zdravotního stavu našich pacientů vyžadují, překládáme je na internu včetně JIP, necháváme operovat, využíváme konziliární péče, provádíme CT, magnetickou rezonanci, endoskopie, Holtery a další. Aktivní spolupráce s ostatními pracovišti si velmi ceníme. Umožňuje nám být „krok napřed“ a jsme dnes spíše „aktivní internou s řízeným příjmem“ než podnikem, který by připomínal provozy LDN, jak byly dříve chápány.
Spolupracujeme ovšem i s praktickými lékaři a ambulantními odborníky z těchto regionů, jakož i specializovanými pracovišti v Praze a dalšími.
Jak jsou s péčí spokojení samotní nemocní?
Myslím, že opravdu jsou spokojeni. Svědčí o tom mnohá osobní sdělení, verbální vyjádření vděčnosti nemocných i jejich příbuzných, či poděkování, která nám přicházejí písemně. Vždy nás to potěší. Důkazem převažující spokojenosti je i to, že někteří klienti využívají našich služeb opakovaně a nehledají pomoc jinde.
Ve vaší práci jistě hodně záleží na personálu. Jak náročná je jejich práce? Co od nich očekáváte a vyžadujete?
Jak jste měl možnost se přesvědčit, je práce celého našeho kolektivu mimořádně obtížná. Naši zaměstnanci jsou vystaveni vysoké míře psychického stresu i fyzické námaze. Musí mnohdy vyslechnout životní osudy starých, někdy život bilancujících lidí, ošetřovat je v podmínkách omezené pohyblivosti, vytvářet mosty k okolí, pomoci jim s hygienou, krmit je a k tomu stíhat všechny profesionální zdravotní úkoly jako na ostatních odděleních. K tomu si udržují značnou míru pozitivního myšlení a k pacientům jsou vlídní. Lékařky opakovaně vysvětlují rodinám i nemocným, jaký vývoj lze očekávat, sestřičky realizují rozsáhlou zdravotní péči, rehabilitujeme v několika denních cyklech a nižší personál se nezastaví ani na chvíli. Realizují vše od transportů klientů až po pomoc při hygieně, stravování a mobilizaci.
Do toho se snažíme o stálé zvyšování kvalifikace a osvojování nových metod. Takto, iniciativou zdola, jsme kdysi například dosáhli rychlého rozvoje v ošetřování ran nebo v enterální výživě.
Motto našeho pracoviště je velmi pozitivní a zní: „Nejsme jediní. Jsme výjimeční. Snažíme se být nejlepší.“ Myslím, že se nám to daří a klienti jsou proto spokojeni. Na náš kolektiv jsem velmi hrdý.
Pane primáři, jste znám především jako internista a v nemocnicích pracujete již sedmatřicátým rokem. Co se za tu dobu ve vašem oboru změnilo a jaký to má vztah ke zdravotní péči o starší lidi?
Interna, tedy vnitřní lékařství, je královnou medicíny. V době, kdy jsem začínal jako mladý lékař, byla jednotícím oborem, shrnujícím největší objem znalostí a integrující své sub-obory, jejichž vědomostí a metod dovedně využívala. Dnes vývoj pokročil k její relativní dezintegraci, což je na jedné straně dobře, protože používáme stále sofistikovanější metody, ale na druhé straně je to chyba, protože se vytrácí dovednost komplexního náhledu na nemocné. Také zájem mladé lékařské generace o interní lékařství není dostatečný. Interna je obtížná k naučení, pracovat v tomto oboru je prostě dřina a některá jiná lékařská povolání přinášejí zřejmě větší finanční prospěch.
Co se týče starších lidí, je dobře, že se rozvinul a posiluje obor geriatrie, který jejich zdravotní potřeby zohledňuje. Starých lidí přibývá, věk dožití se prodlužuje, ale biologická kvalita života ve stáří zaostává, vcelku se nezlepšuje a mnohdy dokonce zhoršuje až k významné bezmocnosti. Často počítáme, kolik máme ve státě diabetiků, kardiaků, osob na umělé ledvině, lidí po amputaci nebo nádorových onemocnění. V zásadě se však jedná převážně o skupinu starších polymorbidních osob, kteří často těží více z komplexní, někdy paliativní péče, než z jednotlivých úkonů dnes mnohdy přetechnizované medicíny, která je prospěšná častěji v mladším věku.
Nechci, aby má slova zněla skepticky. Jsem příznivcem moderní medicíny, leč pro starší a mnohočetně nemocné osoby je třeba jednotlivé postupy a metody pečlivě promýšlet a aplikovat takové, které skutečně pomohou. Na našem pracovišti samozřejmě indikujeme nemocné k mnoha složitým výkonům od léčby umělou ledvinou, přes poskytnutí kardiostimulátoru, výkony endoskopické až po zprovozňování sluchadel či výrobu protéz. Ovšem, vždy pečlivě dbáme, aby nedocházelo k výkonům zbytečným, ale naopak takovým, které přinášejí konkrétní osobě konkrétní prospěch a aby byl pacient o všem dobře informován a mohl vyjádřit svá přání. Chápeme pacienta nejen jako objekt naší práce, ale především jako partnera a přítele s právy na informace a možností se vyjadřovat o svých přáních a potřebách. Medicína si musí udržet i svoji humánní tvář.
Čemu přičítáte obrovský zájem o služby Oddělení následné péče, domovů důchodců a podobných zařízení? Svědčí to něco o stavu české společnosti?
Co se týče zájmu o naše oddělení, pak jej považuji za pochopitelný, protože máme dobré jméno a pracujeme špičkově. Zájem o sociální služby je pochopitelný a objektivně u nás existuje významný převis poptávky nad nabídkou.
Obraz naší společnosti je takový, že není dostatečně připravena na prodlužování lidského věku, stárnutí a s tím spojené jevy. Dle mého názoru se vytrácí mezigenerační solidarita, lidé žijí nezdravě a na stáří nesou neblahé důsledky takového počínání. Mnozí nejsou na stáří ani finančně zajištěni. Na druhé straně je pravdou, že také vídáme pozitivní a laskavý přístup rodin ke svým seniorům, ale není to dominující jev. Samozřejmě v tom hraje roli i struktura zaměstnanosti a rodinné příjmy.
Významný otazník visí i nad představami veřejnosti o možnostech lékařské vědy. Ta zmůže mnohé, ale stále platí, že „proti věku není léku“. Nedoceněna a někdy i nepochopena zůstává úloha symptomatické a paliativní péče, která přináší nemocným velkou úlevu.
Samostatným problémem je umírání. Naprostá většina našich klientů, odhadem 80% si přeje umírat mezi svými. Podaří se to ovšem jen minimálnímu počtu z nich. Rodiny dnes na to nejsou připraveny, a tak se z umírání a smrti stala institucionální záležitost.
