Prozraďte mi, po kolikáté u nás jste a pročpak? Vypadáte neuvěřitelně vitálně.
Jsem u vás již popáté a trápí mne všechno! Žel bohu, nemám zdravé ledviny a díky profesorovi Neužilovi z nemocnice Na Homolce jsem se dostala až k vám. A už bych neměnila. Vracím se každého půl roku. Já jsem svým způsobem zodpovědná, denně doma dělám několik směšných pohybů a snažím se, ale jsou věci, které sama neudělám. Tady jsou šikovní doktoři i sestřičky. Je mi tu velmi dobře. Zároveň však nejsem poslušný pacient. Hlavně v tom, že neposlouchám pana primáře Horáčka, abych si vždy někoho zavolala, když něco potřebuji. Jen díky holím, se dopravím tam, kam musí každý sám a zase zpět. Vzhledem k tomu, že potřebuji pít hodně tekutin, tak bych musela mít stále někoho u sebe, aby mi pomohl. Nemůžu sestřičky takto obtěžovat. Nedobré je i to, že každým rokem spadnu. Je v tom prostě pravidelnost. Tady jsem tudíž vděčná za veškerou pomoc a možnost jednolůžkového pokoje. Léta žiju sama a jsem na to tak zvyklá. Nechci nikoho obtěžovat, asi je v tom i trocha sobeckosti. Sobeckosti proto, že už jsem ve věku, kdy nechci řešit vhodnost zapnutí televize a její hlasitost.
Již je to více jak osm let, co jste ukončila kariéru. Už tedy nezpíváte, ale stále vycházejí různé kompilace a znovu objevené skladby. Kdy se můžeme těšit na další?
Ano, desky vydávám. Naposledy v roce 2017. Mám kolem sebe kamarády, kteří pokaždé objeví takové skladby, které ani nevím, že jsem kdy nahrála. Momentálně zase něco takového našli a nejspíš tedy brzo vyjdou. Zároveň letos v říjnu mi bude 88 let a připravuje se veliký koncert. Bude to koncert beze mne o mě. Budou tam známí zpěváci, kteří zazpívají skladby, které jsem měla v repertoáru. Každopádně já osobně tam nebudu, ale pokud se to natočí, tak se velmi ráda podívám.
Jak se to stane, že Hana Hegerová má občanské jméno složené ze 4 křestních jmen?
Ano, mám. Carmen Mária Štefánia Beatrix. Jméno Carmen mám proto, že má babička měla ráda opery a neměla ráda zdrobněliny. Carmen je nesklonné a zdrobnělinu z něj taky neuděláte. Nikdo vám neřekne Carmuška. Mária byla babička ze strany mého tatínka, Štefánia byla babička ze strany mé maminky. S Beatrix to bylo trochu jinak. Na svaté biřmování jsem šla hlavně proto, že jsem věděla, že dostanu jako dar rádio. Byla jsem chudá holka, tenkrát jsem neměla moc peněz.
I přes to, že jste v Čechách již dlouho, tak je znát váš přízvuk. Co Vy a čeština?
V Čechách jsem již od minulého století. Od roku 1958. A je zajímavé, že spousta lidí mě spíše typuje na Moravandu, nikoliv Slovenku. A já se za to na ně vůbec nezlobím. Já mám Moravu moc ráda. Protože se tam hodně pije víno, které mám taky ráda. Každý den si dám trochu červeného a bílé víno k rybě. Na víně nešetřím. Jako mladší jsem chodila na enologické kurzy v Praze a tak si troufnu říci, že se ve víně vyznám. A není víno, jako víno. I stejný druh může chutnat pokaždé jinak.
Víno mám také spojené s mojí maminkou. Moje maminka pila víno, jen když se rozsvítilo elektrické světlo. V létě si dávala vínko později, ale v zimě si mohla dát skleničku mnohem dříve.
Co máte v plánu v létě?
Až vás opustím, tak pojedu domů. Mám byt s terasou v centru Prahy. Naštěstí je terasa do dvora a slyším opravdu jen zvony z věží. Terasu mám plnou kytek a stromů a na tu se těším. Když jsem měla ještě Babušku, francouzského buldočka, ten se chodil na trávník na terase venčit. Jakmile udělal krásné hovínko, tak přiběhl zpět dovnitř a dostal tak zvanou „hovnomňamku“.
Říkáte, že Vás často navštěvuje vnuk s dětmi. Pečete ráda?
Dříve jsem velmi ráda vařila. Vymýšlela jsem si recepty. Nyní miluji saláty. Dělám si velmi dobrou zálivku. A občas vyrazíme s vnukem do nějaké dobré restaurace. Jinak nikam ven moc nechodím. Ani nemůžu. Mám do bytu mnoho schodů a překonat tyto schody je očistec.
Na závěr mi prosím prozraďte váš recept na zálivku a la Hana Hegerová.
Kolik cukru, tolik jablečného octa a 1/4 soli. Já místo cukru dávám med. Plnotučnou hořčici, hodně česneku, bylinkovou sůl a prvotřídní olivový olej. Hodně zamíchat, načechrat. A nejlepší je na ledový salát.
Velmi děkujeme za rozhovor a přejeme Vám hodně zdraví, životní radosti a spoustu pohodových chvilek s Vaší rodinou.
