Zkušenosti zdravotníků jasně hovoří o tom, že agresivní pacienti nejsou a nebyli na akutních příjmech ničím výjimečným. Jak si ale vysvětlujete jejich rostoucí počet?
Jednoznačně se v tomto směru projevuje současná covidová doba. Lidé jsou celkově více pod tlakem, dlouho byli zavření doma a nepůsobilo to na ně dobře. Mnoho pacientů, se kterými se na příjmu setkáváme, navíc přišlo o práci a stresové situace řeší alkoholem, nebo dokonce drogami. Vše se pak promítne do agresivního chování. Další skupinu agresivních pacientů pak tvoří lidé s psychiatrickým onemocněním nebo s náběhem na depresi. Poměrně často je spouštěcím faktorem pro agresivní projevy také čekání na vyšetření nebo když pacientům sdělíme, že s neakutním problémem je vhodnější se obracet na praktického lékaře.
Dá se zobecnit, u koho jsou agresivní projevy nejčastější?
Problémové chování pozorujeme nejčastěji u střední nebo mladší střední generace. Rozhodně to ale není jen otázka mužské populace, agresivní jsou i ženy, až se často divíme, jak dokážou být výbušné.
Jak přesně se agresivita na vašem pracovišti projevuje? Je směřována přímo na zdravotníky, nebo spíš na prostředí, ve kterém pracujete?
Máme zkušenosti s nejrůznějšími formami agresivního chování, takže ušetřeni nejsou ani lidé, ani vybavení. I proto využíváme pro „problémové“ pacienty speciální místnost, kde je minimum věcí a kde mohou být v případě potřeby pod dozorem policie.
Je přítomnost policisty na vašem pracovišti častá?
Policii voláme kvůli agresivním pacientům jen tehdy, když to je opravdu nezbytně nutné. Víme, že v případě potřeby obratem přijedou, ale situaci se snažíme zvládat vlastními silami. Mnohdy pomáhá přítomnost zdravotního bratra, kterého na pracovišti máme a který je fyzicky velmi dobře vybaven.
Jaká další opatření u vás na oddělení fungují?
Co se týče prostředí, máme na příjmu zpevněné dveře, určitou pomocí je někdy také interní ostraha nebo sanitář. Velmi úspěšným krokem v boji s agresivními pacienty ale byly kurzy sebeobrany, které pro nás nemocnice pořádala. Zaměstnanci o ně mají zájem a po pauze, kterou zapříčinila epidemie covidu-19, se zase vrací. Cítíme, že je potřeba si zopakovat všechno, co jsme se naučili.
Co dalšího by podle vás mohlo pomoci v namáhavých a stresových situacích, kterými ošetřování agresivních pacientů bezesporu je?
Až se u nás otevře nové Centrum duševní rehabilitace, kam by měli směřovat pacienti například s akutním psychiatrickým problémem, u nichž je agresivita velmi častá, našemu oddělení to odlehčí. Díky plánovanému rozšíření interního příjmu bychom také měli mít lepší prostorové uspořádání, což by zajistilo větší komfort pro nekonfliktní pacienty. Místnost, kde ošetřujeme agresivní pacienty, je totiž v současnosti v bezprostřední blízkosti prostor, kde se staráme o ostatní nemocné. To působí samozřejmě velmi rušivě a nepříjemně.
Jsou všechny tyto náročné momenty vyváženy i nějakým pozitivním jevem?
Velkou radost nám udělá každé poděkování za odvedenou práci. Nemalým zpříjemněním během nejnáročnějších covidových týdnů byla věcná podpora ve formě něčeho zdravého a dobrého – třeba když jsme na oddělení dostali várku čerstvého ovoce a ovocných džusů.
