Na jednom pódiu se sešli prof. PeadDr. Pavel Kolář, Ph.D. z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol, prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. z kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D., z III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol, MUDr. Jiří Chrobok, Ph.D., z Neurochirurgického oddělní Nemocnice Na Homolce, prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc. z Ortopedické kliniky 2. LF UK a FN Motol, prof. MUDr. Evžen Růžička, CSc. z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN a MUDr. Martin Hollý, MBA z Centra duševní rehabilitace Rehabilitační nemocnice Beroun.
Zájem o účast na konferenci byl tak velký, že byla naplněna kapacita 170 míst přednáškového sálu hotelu Grand Litava, kde akce probíhala. Během konference, která nesla podtitul Léčebná rehabilitace – multioborové využití bylo předneseno několik témat z různých oborů: od struktury a posturální funkce, přes kardiochirurgii ve vztahu k rehabilitaci, transplantaci plic, operačních postupů u degenerativních změn páteře, komplikace náhrad kloubů, Parkinsonovu nemoc a rehabilitaci, až po rehabilitaci v psychiatrii.
„Jsem velmi ráda za takový zájem z řad odborníků i veřejnosti. Desátý ročník se vydařil a již nyní začneme pracovat na dalším jedenáctém ročníku, na který si už takto v předstihu dovoluji všechny pozvat,“ řekla primářka Rehabilitačního centra MUDr. Milena Kolářová, která společně s MUDr. Ondřejem Horáčkem celý program konference organizovala.
Někteří z přednášejících nám poskytli krátké rozhovory:
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
Děkujeme, že jste přijal pozvání na jubilejní 10. ročník Berounského rehabilitačního dne. A pokud si dobře pamatuji, tak je to Vaše premiéra na naší konferenci.
Za prvé děkuju za pozvání. Ano, máte pravdu, nebyl jsem tady nikdy, přestože společně spolupracujeme. Byl jsem se podívat přímo v nemocnici, než jsem k vám poslal naše první pacienty, abych skutečně viděl, že jste tak dobří, jak se o vás se mluví. A protože to byla pravda, tak jsme začali spolupracovat. A jsme za to rádi už 4 roky. Jen bych uvítal více vaší kapacity. Protože snáz se plánuje přijetí po takových klasických operacích, jako jsou třeba operace pohybového aparátu, ale my po kardiochirurgických výkonech, kdy některý pacient k vám může jít již pátý den po operaci a některý třeba za 14 dní, potřebujeme domlouvat přijetí více pružněji. Dopředu to bohužel nevíme. A tak u Vás bereme v danou chvíli možnou kapacitu, která leckdy nestačí a posíláme naše pacienty i do jiných zařízení.
V čem konkrétně cítíte výhodu našeho rehabilitačního centra oproti ostatním zařízením např. lázním?
Velikánská výhoda vašeho rehabilitačního centra je to, že zde máte týdenní cykly, protože ve většině ostatních zdravotnických zařízeních si prosadili čtyřtýdenní cyklus, a to je na ty pacienty, zvlášť v produktivním věku, strašně dlouho. Naši pacienti tedy velice oceňují, že můžou třeba říct po 14 dnech, že už se cítí natolik dobře, že můžou pobyt ukončit. Samozřejmě po dohodě s ošetřujícím lékařem. Poslední dobou cítím všeobecně tlak na zrychlení rehabilitační péče, aby se rychle lidi mohli vrátit zpátky do pracovního procesu.
Myslím si, že by lidi měli dodržovat takovou trvalou rehabilitaci sami sebe. Ale to bude fungovat pouze pokud jsou vnitřně motivováni. Nemusí kvůli tomu ležet v zařízení, anebo pokud ta motivace není tak silná, tak můžou na rehabilitaci docházet ambulantně.
Sami jsme si dělali výzkum, jak se lidé vrací do práce a je to vlastně přímo úměrné výši vzdělání. Čím jsou vzdělanější, tím se častěji a rychleji vracejí do práce.
Je to dané hlavně ekonomicky a tím, že lidé, kteří jsou vysokoškolsky vzdělaní, dělají tu práci, kterou mají rádi a rozdíl mezi nemocenskou a platem u těch méně vzdělaných není tak velký, jako u vysokoškolsky vzdělaných lidí.
A poslední otázka, vlastně otázky. Jak se Vám líbilo na Berounském rehabilitačním dnu a uvidíme Vás na některém z příštích ročníků?
Nemůžu hodnotit svoji přenášku, to musí posluchači, ale neviděl jsem nikoho, že by spal (smích). Zájem posluchačů samozřejmě je ta nejhezčí odměna každého přednášejícího, takže jsem se snažil něco říct o našem oboru o a bylo to moc hezké setkání.
Pozvání na některý z příštích ročníků bych přijal rád, jenom se obávám, abych mohl říci něco nového a přínosného.
Rád bych popřál celé organizaci, aby si do dalších 10 let uchovalo tu mladickou svěžest, která z celého toho, co jsem zatím mohl vidět.
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
prof. MUDr. Jan Pirk je český kardiochirurg, emeritní přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM. Od října 2022 působí i jako senátor za Prahu 10.
Studia dokončil v roce 1972 a začal pracovat v nemocnici v Nymburce. Vyhrál konkurz na místo vědeckého aspiranta v IKEM a od 1. října 1974 zde pracuje.
Roku 1991 provedl svou první transplantaci srdce. V roce 1997 se stal docentem, v roce 2000 profesorem a v roce 2007 byl mu udělen titul nejlepšího manažera ve zdravotnictví.
V dubnu 2012 jeho tým nahradil českému pacientovi srdce dvěma čerpadly. Pacient poté čekal na transplantaci, ale v říjnu téhož roku bohužel zemřel těžký zápal plic. Ačkoli se pro něj nepodařilo najít vhodného dárce srdce, léčba tohoto pacienta podle Pirka posunula světovou medicínu.
Ročně se svým týmem uskuteční asi 250 operací srdcí, dříve to bývalo i 330. Za jeho život jich bylo asi 7000, kromě toho také provedl i 308 úspěšných transplantací srdcí. Tato čísla ho řadí k vysoce uznávaným operatérům srdcí v Evropě.
prof. MUDr. Evžen Růžička, CSc.
Letošní ročník Berounského rehabilitačního dne byl pro Vás premiérou jako pro přednášejícího, protože s Rehabilitační nemocnicí Beroun spolupracujete již delší dobu.
Ano, ještě jsem na této konferenci nepřednášel. Já znám hlavně nemocnici, a ta se mi líbí moc a máme spolu dlouhodobou spolupráci. Máme společné programy jako je rehabilitace pacientů s Parkinsonovou nemocí, které k vám dlouhodobě posíláme. Ale měli jsme tady jeden speciální program, v podstatě unikátní, protože to nikdo nedělal. Bylo to pro pacienty s Huntingtonovou nemocí. Byl jsem k programu ze začátku velmi skeptický, když s tím naše kolegyně přišly, ale výsledky programu jsou dobré. Bohužel takové projekty jsou nákladné a ani tento se nedal udržet dlouhodobě. Celé to vedla doktorka Libuše Brabcová, která je v současné době zástupkyní primářky Rehabilitačního centra MUDr. Jana Calty.
Ono lze si vymyslet celou řadu projektů ke spolupráci s berounskou rehabilitační nemocnicí, limituje nás hlavně otázka finančního krytí. Ne všichni naši pacienti jsou schopni si připlácet i když ten příplatek není veliký, ale může to být problém. A pokud se má dělat soustavně nějaký program, je potřeba mít těch pacientů poměrně hodně, abychom nasbírali zkušenosti. Pokud se objeví nějaký způsob či zdroj podpory z nějaké specifické pacientské skupiny, tak jsme schopni to extenzovat, zvláště, když ten program se ukáže ve studii jako úspěšný pro pacienta.
Pak jsou ještě další diagnózy, kterých se naše spolupráce může týkat. Mluvil jsem s panem MUDr. Hollým se kterým jsme probírali stavbu a plánované otevření Centra duševní rehabilitace, které pan majitel holdingu AKESO v Berouně staví. Velmi mě to potěšilo, protože máme kognitivní rehabilitaci, kterou teď vidíme jako zajímavou metodu, stejně tak jako máme delší čas celé skupiny pacientů indikovaných ke kognitivně behaviorální terapii, pacienty s tourettovým syndromem, nejenom dětské, ale i adolescenty a dospělé. Takže to jsou všechno programy, které bychom ve spolupráci s tímto zařízením rozvíjeli.
Pokud bych mohl, tak bych rád popřál k jubileu konference všem, nejenom organizátorům této konference, dobrý tým lidí a pro příští ročníky nějaká zajímavá témata. Třeba právě témata z oblasti neuropsychiatrické, která je atraktivní pro všechny naše obory.
prof. MUDr. Evžen Růžička, CSc.
prof. MUDr. Evžen Růžička ukončil Fakultu všeobecného lékařství University Karlovy roku 1982. Na sklonku roku 1989 a v následném období přispěl ke změnám na klinice, v nemocnici i na fakultě. V tomto období byl krátce poradcem na ministerstvu zdravotnictví. Po roce 1990 Evžen Růžička dostal plný úvazek na 1. LF UK, kde postupně prošel všemi akademickými pozicemi.
Od roku 2006 je přednostou neurologické kliniky 1. LF UK a VFN. Profesně se Evžen Růžička zpočátku věnoval neurochemii. V 90. letech 20. století spolu s Janem Rothem zcela revolučně uchopil téma extrapyramidových onemocnění, která zůstala jeho hlavním klinickým a výzkumným zájmem do současnosti. V této souvislosti je třeba se zmínit o tom, že Evžen Růžička zaváděl v průběhu posledních 25 let terapii agonisty dopaminu, botulotoxinem, hlubokou mozkovou stimulací a rehabilitací, a že také rozproudil zájem o poruchy chůze. Díky tomu se tak významně podílel na vzniku školy, která určuje péči a směr výzkumu extrapyramidových onemocnění v České republice.
