Následně se dokonce jednalo o výstavbě tří menších nemocnic v tehdejších sídlech obvodních lékařů, následně o stavbě v Berouně a její pobočce v Litni. Rozpory byly nepřekonatelné a v podstatě chyběla skutečná vůle ke stavbě. Přitom finance v berounském okrese, vzmáhajícím se díky rozvoji průmyslu a obchodu, překážkou rozhodně nebyly. Takže nakonec se začal původní záměr realizovat až po dlouhých čtyřiceti letech. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 snahy o postavení nemocnice opět zesílily. Již v roce 1921 podala tehdy nově ustavená Okresní správní komise žádost na ministerstvo zdravotnictví a tělovýchovy k výstavbě župní nemocnice v Berouně. Po dvou letech však byla i tato odmítnuta s tím, že stát nemá dostatek finančních prostředků. Komise nakonec rozhodla postavit nemocnici z vlastních prostředků a půjček.
Zahájení stavby berounské nemocnice
Ze tří návrhů bylo vybráno krásné klidné místo v městské čtvrti Závodí, jež především podpořila skutečnost, že se nedaleko nacházel zdroj kvalitní pitné vody. Odkoupeno bylo od Marie a Františka Brotánkových. Soutěž na vypracování celého projektu nemocnice vyhrál pražský architekt ing. Karel Roštík, bylo vypsáno ofertní (výběrové) řízení, jehož se zúčastnily 153 firmy. Na stavbě se jich pak podílelo 60, z toho téměř polovina ze samotného Berouna. Výkopové a stavební práce byly zahájeny v srpnu 1927. Během roku byly hotové hrubé práce, areál byl spojen s okrajem města příjezdovou silnicí, byla vystavěna ohradní zeď, a provedeny rozvody topení, elektřiny a vody.
Dostavba nemocnice
V roce 1929 byla nemocnice dokončována, bylo zajištěno potřebné vybavení a to takové, že na svou dobu se stala jednou z nejmoderněji vybavených nemocnic v Československu. Náklady nebyly zanedbatelné – více než 20,5 milionů korun.
Slavnostnímu otevření
Před žulovým monolitem u chirurgického pavilonu, s nápisem „Ku blahu trpících zbudováno okresní samosprávou v letech 1927 – 1929,“ se 1. prosince 1929 sešli významní představitelé státní správy a samosprávy k jejímu slavnostnímu otevření. Knihovním vlastníkem Všeobecné veřejné okresní nemocnice, jak zněl její celý název, byl Okresní úřad Hořovice, pod který až do roku 1936 Beroun spadal. Výše zmíněná Okresní správní komise měla samosprávnou funkci pro berounskou část okresu. Až tedy v souvislosti s úpravou politické správy okresu se změnil vlastník nemocnice a veškeré pravomoci převzal Okresní úřad v Berouně. Ještě před tím, v roce 1935, rozšířila nemocnice na počest prezidenta republiky svůj název na Masarykova. Již koncem 30. let však berounská nemocnice přestala kapacitně stačit a začalo se reálně uvažovat o přístavbě, především interny. Historie jakoby se opakovala, opět zasáhla řada skutečností, jež záměr, je zajímavé, že opět o 40 let, odvrátily. S přestávkami v letech 1960 až 1978 se ale začalo s generální opravou již dost zchátralého areálu, v roce 1976 konečně došlo i na stavbu nové interny, která měla poskytovat péči dlouhodobě nemocným (LDN). Otevřena byla v březnu roku 1980.
Po nástupu komunistického režimu...
Ale vraťme se ještě na chvíli z této doby zpět. Nástup komunistického režimu v roce 1948 přinesl velké změny i v systému zdravotnictví. Již od začátku roku 1949 přešla berounská nemocnice, dosud spravovaná správní radou jmenovanou berounským zastupitelstvem, do správy státu. Jistě stojí za zdůraznění, že do té doby byla spravována velice dobře, na pokladní hotovosti v momentu převzetí státem vykazovala 2, 2, milionu korun.
Od 1. prosince 1951 pak berounská nemocnice, spolu se všemi ostatními zdravotnickými zařízeními na berounském okrese, byla včleněna do Okresního ústavu národního zdraví v Berouně. Fakticky tak ztratila svoji samostatnost a z politických důvodů navíc z jejího názvu muselo zmizet i jméno prezidenta Masaryka.
V době svého otevření v roce 1929 měla k dispozici (až do roku 1940) celkem 250 lůžek, z toho 116 na chirurgii a zbytek na infekčním(interním) oddělení. Počet primariátů se rozrostl až po válce (oční oddělení založené v roce 1930 tu působilo jen pár let). Od roku 1950 přibylo v berounské nemocnici gynekologicko-porodnické oddělení, v roce 1960 dětsko-kojenecké oddělení, v roce 1972 nelůžkové anesteziologicko-resustitační oddělení, v roce 1976 patologicko –anatomické oddělení, o rok později bylo otevřeno rehabilitační oddělení. V roce 1980 pak byla otevřena již zmíněná léčebna dlouhodobě nemocných, o tři roky později šestilůžková jednotka intenzivní péče a v roce 1985 lůžkové anesteziologicko-resuscitační oddělení.