Čtvrtek 11. dubna připadá na den, kdy je u příležitosti narození britského chirurga Jamese Parkinsona připomínán Světový den Parkinsonovy choroby (PCH). Byl to právě on, kdo jako první popsal příznaky tohoto v současnosti nevyléčitelného onemocnění, jež degenerativně ovlivňuje centrální nervovou soustavu se zhoršujícím se progresem. Následkem je, že postižený člověk postupně není schopen kontrolovat své pohyby.
Pravidelné cvičení je důležitou prevencí
Příznaky nemoci jdou nicméně mírnit medikací a velmi účinnou prevencí je cvičení. Podrobnější pohled na věc přinesl Bc. Janis Lukáš, Cert. MDT, fyzioterapeut, který se mimo jiné na parkinsoniky specializuje. V rehabilitačním centru spolupracuje s celým týmem dalších kolegů fyzioterapeutů a lékařů, kteří společně připravují léčebné programy postavené na základě těch nejmodernějších celosvětových výzkumů a dlouhodobých studií. „Zjednodušeně se dá říct, že se všechny tyto odborné práce shodují na skutečnosti, že lidé s PCH musí být co nejvíce aktivní,“ říká na úvod fyzioterapeut.
Dle jeho slov jde o různé způsoby takzvaných intervencí, kdy je potřeba pravidelně rozhýbat celé tělo. Samostatné aktivní cvičení i mimo prostory rehabilitačních center je přitom důrazně doporučováno lidem, kteří se s chorobou potýkají v jejím ranném stadiu, kdy nepotřebují různé kompenzační pomůcky.
„Pacienti by měli cvičit aerobně a resistentně ve formě například kruhového tréninku. Taková aktivita principálně vede k neuroprotekci buněk, jež degenerace ještě nepostihla. Důležité je nicméně zmínit, že musí být zaléčení medikací, u níž je potřeba, aby byla v souladu s fyzioterapií. Z naší praxe máme odpozorováno, že lidé, kteří pravidelně berou léky a cvičí, vykazují ty nejlepší výsledky,“ pokračuje Janis Lukáš.
Metoda strkání do lidí
U pacientů s pokročilejším stadiem nemoci je nicméně potřeba individuálnějšího přístupu. „Tuto cestu volíme, protože být součástí skupiny už pro ně bývá velmi náročné a také proto, že se zaměřujeme na konkrétní potíže. Těch je celá řada, kdy mezi ty nejběžnější patří pády, ztráta koordinace a automatizace či třes,“ upřesňuje fyzioterapeut.
Nejčastěji se přitom vyskytují potíže s reaktivní rovnováhou. V praxi si to lze přestavit, když například osoba stojí v autobuse a očekává jeho rozjezd. Nebo jde o situaci, když zase autobus znenadání zabrzdí. „V obou případech vám mozek vyšle signál, abyste s tělem na změnu stability reagovali. Zdravý člověk to umí bez problémů vykompenzovat. U parkinsoniků jsou ale mechanismy k udržení rovnováhy narušeny a našim úkolem je jejich stimulace. A to prostřednictvím toho, že do nich jednoduše řečeno strkáme. Samozřejmě pohyb pacientů kontrolujeme a chytáme je, abychom zamezili pádu. Nutno dodat, že tato technika je velmi doporučovaná a přináší vynikající výsledky,“ přibližuje Janis Lukáš.
Osobní zkušenost popisuje pan Zdeněk z Prahy, jenž s PCH žije už 22 let. Rehabilitační centrum MUDr. Jana Calty navštěvuje od listopadu loňského roku. „Podle posledních vyšetření jsem se nacházel na hranici pádů. Naštěstí jsem díky rehabilitačním cvičením na rovnováhu nabyl mnohem větší jistoty v pohybu. Navíc jsem nabral svalovou hmotu, takže se cítím mnohem bezpečněji v řadě běžných životních situací, které už začínaly být problematické,“ uzavírá senior.
