Mohla byste se představit našim pacientům?
Pocházím ze severní Moravy. V Praze na Univerzitě Karlově jsem vystudovala magisterské studium speciální pedagogiky. Poté následovala speciální příprava pro práci ve zdravotnictví a v roce 1998 jsem atestovala a stala se klinickým logopedem. Má odborná praxe probíhala nejprve na Foniatrické klinice v Praze, pak jsem pracovala na Rehabilitační klinice na Malvazinkách a od roku 2011 pracuji v Rehabilitační nemocnici v Berouně.
V čem spočívá práce logopeda, popř. klinického logopeda?
Ráda bych vysvětlila pojem klinický logoped, snad aby v případě potřeby, veřejnost věděla, na jakého odborníka se obrátit. Klinický logoped pracuje ve zdravotnickém zařízení ambulantního nebo lůžkového typu a zajišťuje terapeuticko- léčebný postup u dětského či dospělého klienta. Logoped pracující ve školství má na starosti výchovně vzdělávací postupy u osob s poruchami komunikace.
Práce logopeda je většinou chápana jako práce s dětmi s vadou řeči. Je to tak?
Ano, je to tak. Při práci s dospělými pacienty se často setkávám s překvapenými reakcemi pacientů, rodinných příslušníků a dalších zúčastněných, že existuje logopedická péče i pro dospělé pacienty. Někdy se samotní pacienti zpočátku stydí a obávají se jakési osobní dehonestace. Myslím, že tato obava se ale brzy vytratí.
Korekce vad řeči u dětí je celkem běžná záležitost. Mohou se však podobné problémy odstraňovat i v dospělém věku?
Nejčastější vadou řeči u dětí je dyslálie (vadná výslovnost jedné nebo více hlásek). I dospělí mohou přicházet do ambulance klinické logopedie s žádostí o pomoc napravit vadnou výslovnost hlásky nebo mohou přicházet s poruchami plynulosti řeči atp. Úspěch terapie závisí na mnoha okolnostech. Například zda a jakým způsobem byla vedena předchozí péče, na motivaci pacienta. Je jasné, že v dospělém věku jsou již např. určité motorické stereotypy fixovány a úspěch nemusí být vždy zaručen. Jiné to je u poruch řeči získaných v dospělém věku. Tady úspěch terapie závisí na včasnosti a intenzitě péče.
S jakými pacienty se většinou stýkáte v rámci RNB?
Většinou se jedná o pacienty po CMP (cévní mozková příhoda). Logopedická péče je také často indikována u pacientů po úrazech či nádorech mozku, pacientů s neurodegerativními onemocněními jako je Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, Huntingtonova choroba, ALS (amyotrofická laterální skleróza).
Jak pracuje logopedie s pacienty po cévních příhodách (mozkové mrtvičce)? Jaký je podíl takových pacientů?
Pacienti po CMP mají 2 typy poruch komunikace. Je to afázie, což je porucha jazykového systému a postihuje v různé míře řeč, řečovou produkci, a rozumění řeči. Narušena může být i schopnost číst, včetně porozumění čtenému, a schopnost psát. Druhým typem poruch komunikace je dysartrie. Jedná se poruchu motorické realizace řeči. To znamená, že může být postiženo vyslovování, dýchání, hlas. Tyto poruchy jsou také často doprovázeny poruchou polykání. Na počátku terapie klinický logoped pacienta vyšetří a na základě vyšetření pak stanoví terapeutický plán. U jazykových poruch se logoped opírá o znalost teoretického fungování jazykového systému. Snaží se identifikovat narušené komponenty jazykového modelu a pomoci speciálních postupů pracovat na obnovení řeči. Opírá se ale také o zachované komponenty řeči. V terapii se využívají obrázkové materiály, pracuje se s písmeny, slovy, s textem, ale v žádném případě se nejedná o stejné postupy "učení" jako u dětí ve škole. Z tohoto důvodu se nedoporučuje používat například slabikáře či materiály určené pro děti. Úspěšnost terapie závisí na lézi a rozsahu postižení, na motivaci pacienta. Důležité je i rodinné zázemí a spolupráce rodiny. Terapie často trvá několik měsíců a podpora rodiny je podstatná. Je třeba si uvědomit, že poruchy řeči, ať už se jedná o afázii nebo dysartrii, mají největší dopad na sociální vztahy. Vázne komunikace nejen s blízkými, přáteli, ale omezuje člověka i v běžném denním režimu. Může se to týkat možnosti být plně zapojen v dosavadním zaměstnání, jít si nakoupit, něco si vyřídit na úřadech atp. Situace je pak pro pacienta velmi frustrující.
Přibývá, nebo ubývá v posledních letech lidí s řečovými vadami? A čím je tento trend způsoben?
Myslím, že přibývá. Zlepšuje se depistáž, diagnostika. U dospělých, v souvislosti se zlepšující se lékařskou péčí a úrovní medicíny, je stále více pacientů, kteří přežijí a dostávají se "do rukou" rehabilitačních pracovníků. Lidé se také dožívají vyššího věku a s tím souvisí problém demencí a výskyt jazykově kognitivních poruch. I tito pacienti mohou být v blízké budoucnosti v péči klinických logopedů. Pokud jde o děti, nevím jestli jsem úplně kompetentní se k situaci vyjadřovat, ale od svých kolegyň vím, že například dětí s poruchou autistického spektra přibývá.
Setkáváte se při své práci s pacienty s neobvyklými vadami řeči?
Setkala jsem se s pacienty, kteří byli nevidomí nebo měli poruchu sluchu a postihla je mozková příhoda. Takového pacienta je obtížné nejen vyšetřit, ale i naplánovat terapii. Logoped se snaží vymyslet nějaké vhodné postupy jak zlepšit komunikaci, například využívá možnosti alternativní komunikace.
Pracujete i s pacienty, kteří neovládají češtinu?
Ano, spolupráce je možná. Pokud se jedná o terapii při poruchách polykání, terapii motoriky mluvidel. Tady jazyková bariéra nemusí být překážkou. Náprava hlásek už může být ošemetná, protože způsob tvoření se může odlišovat od " našich" postupů. I u postižení jazykového systému - afázií - bude mít terapie své limity.
Je porucha řeči vázaná na genetiku?
Tato otázka se spíše týká neurovývojových poruch řeči u dětí. Genetické faktory mohou ovlivňovat opožděné vývoje řeči, vady sluchu i dyslálie. Důležitým faktorem pro zdravý vývoj řeči však zůstává řečové a sociální prostředí.
