Sotirios Zavalianis: Člověk by měl realizovat svoji vizi.

10. 7. 2017

„Česká společnost vynakládá velké peníze, aby léčila fyzickou stránku člověka. Psychiatrie vůbec nebyla v popředí. Zůstávala tu zastaralá zdravotnická zařízení, psychiatrů je málo. Když jsme se doslechli, že vzniká reforma psychiatrie a koncepce vzniku komunitních center, řekli jsme si, že to je skvělá věc,“ říká Ing. Sotirios Zavalianis, majitel berounské a hořovické nemocnice, v rozhovoru pro deník E 15 v souvislosti s plánem vybudovat Centrum duševní rehabilitace. Více v následujících řádcích.

Mezi asi dvacítkou firem, které mu patří, vyčnívá onkologické centrum v Pardubicích nebo nemocnice v Hořovicích a v Berouně. Právě tam buduje za miliardu korun luxusní kliniku pro duševně nemocné, s ministerstvem zdravotnictví se ale pře o dotaci. „Naše chyba je, že chceme udělat něco, co neodpovídá průměru,“ popisuje Sotirios Zavalianis.

V areálu berounské nemocnice chcete vybudovat Centrum duševní rehabilitace. Proč?

Česká společnost vynakládá velké peníze, aby léčila fyzickou stránku člověka. Psychiatrie vůbec nebyla v popředí. Zůstávala tu zastaralá zdravotnická zařízení, psychiatrů je málo. Když jsme se doslechli, že vzniká reforma psychiatrie a koncepce vzniku komunitních center, řekli jsme si, že to je skvělá věc.

Jak jste došli od koncepce malých komunitních center k vašemu Centru duševní rehabilitace, kde má být kinosál, bazén, tenisový kurt…

Síť komunitních center je vynikající nápad. Mnoho z lidí, kteří jsou v psychiatrických nemocnicích, by tam už nemuselo být. Část pacientů ale bude lůžkovou péči, byť na kratší dobu, pořád potřebovat. Navrhli jsme proto nemocnici pro důslednou psychiatrickou rehabilitaci. Podobné kvalitní zařízení neexistuje. Fungovat má jako pomocník duševních komunitních center, která by vznikala v Praze a části Středočeského kraje. Naše jediná chyba byla, že chceme udělat něco, co neodpovídá průměru. Chceme vytvořit zařízení, které odpovídá moderní době. Ne umístit deset lidí na jeden pokoj se záchody na chodbě, jak je v České republice ještě pořád obvyklé. Chtěli jsme se přiblížit pětihvězdičkovému ubytovacímu standardu. Taková investice vyžaduje miliardu korun. Platby za psychiatrii jsou v Česku dost nízké, projekt by proto těžko mohl být samofinancovatelný. Proto jsme žádali v rámci evropských programů o dotaci zhruba 40 procent investice.

Takové psychiatrické centrum by si na svůj provoz nevydělalo?

Tento projekt není výdělečný. Pokud ho chceme dělat v odpovídající kvalitě, nemůže být. Přislíbili jsme, že ročně budeme dotovat provoz třiceti až čtyřiceti miliony korun. Jenže Česká republika radši podporuje pizzerie na Vltavě, než aby dala peníze na projekt, který by zvedl úroveň zdravotních služeb. Ministerští úředníci se za každou cenu snaží tomuto projektu bránit.

Jak?

Všichni členové hodnoticí komise hlasovali proti našemu projektu. Mají k tomu tři důvody. Projekt podle jejich mínění nespadá do koncepce psychiatrie, protože převyšuje standardy. Vadí také, že by vyžadoval velké množství personálu, který podle úředníků neseženeme. Poslední důvod je, že takové zařízení má stát buď ve městě, aby byli pacienti začleněni do společnosti, nebo v areálu fakultní nemocnice. To nesplňujeme. Politici vzali evropské peníze jako svou kořist, kterou si rozdělují mezi sebou, a hledají zástupné důvody, jak ostatní vyhodit.

Je to tedy jen tím, že jste soukromý investor?

Zdravotnictví je rozdělené. Na jedné straně jsou nemocnice státní a krajské. Všichni ostatní provozovatelé stojí na druhé straně a jsou zajatci systému. Politici dotace libovolně přidělují svým nemocnicím, a tím zakrývají vlastní neschopnost je řídit. Někdy jsme vnímáni jako soukromý sektor, přitom jsme součást veřejného zdravotnictví. Jenom vše musíme financovat z vlastních zdrojů a lépe pracovat. To je jediný rozdíl.

Získalo někdy nějaké vaše zařízení dotaci?

Jen jednou dostalo komplexní onkologické centrum v Pardubicích evropskou dotaci na vybavení. V dalších výzvách pak byla taková kritéria, abychom ji nemohli dostat. Úředníci ale mluví o efektivitě poskytnutí dotace. Když jsou ostatní projekty o řád levnější než ten váš, radši prostředky pošlou na několik míst. Peníze na to jsou. Z předchozího evropského dotačního programu Česká republika více než sto miliard korun vůbec nevyčerpala. 

Budete centrum stavět i bez dotace?

Ano. Místo aby vzniklo za tři roky, bude doba dokončení šest sedm let, protože to budeme muset dofinancovat z vlastních zdrojů. Projekt je hotový, máme na něj stavební povolení. Už jsme do příprav investovali osmnáct milionů korun.

Proč usilujete o projekt, o kterém víte, že z něj budete mít dlouhodobě ztrátu?

Proč člověk pracuje? Aby si koupil drahé hodinky? Luxusní auto? Člověk by měl realizovat svoji vizi. Někdy za to musí i zaplatit.

Dnes máte ve skupině něco, co dlouhodobě prodělává?

Z osmnácti firem, které máme, není žádná ve ztrátě. Jsme v zisku, přestože úroveň zdravotní péče je u nás vyšší. Berounská nemocnice byla řadu let v minusu. Loni už skončila lehce v plusu.

Jak jste toho dosáhli?

Naší předností je efektivita. Na jednom operačním sálu provedeme dvojnásobný počet operací než jiné nemocnice. Naši lidé pracují podstatně více než zaměstnanci jiných zařízení. Přitom máme horší jednotkové platby od zdravotních pojišťoven. V posledních deseti letech jsme investovali z vlastních zdrojů přes dvě a půl miliardy korun. Brzdí nás jedině vyčerpané kapacity. Na některé zákroky se u nás čeká šest osm měsíců.

Přemýšlíte o akvizici, nebo o přistavování?

Není třeba mít deset polochcíplých nemocnic. Radši budu mít dvě tři prvotřídní. Mayo klinika ve Spojených státech je také jen jedna a je celosvětově známá.

Už si zvykli jiní velcí hráči ve zdravotnictví, že své nemocnice neprodáte?

Měli o ně zájem. Pak ale pochopili, že naše filozofie je jiná. Koukají na ziskovost jednotlivých oddělení. Hospodářský výsledek ale není samoúčelný. Třeba interní oddělení může být dlouho ztrátové, ale nemohu ho kvůli tomu zavřít. Bez něj nemůže dobrá nemocnice být. Jsou tu skvělé předpoklady, inteligentní, vzdělaní, tvořiví lidé. Jediný, kdo brání rozvoji této země, jsou politici. Nechtějí, aby lidé viděli, že nemocnice může být dobrá, že v ní mohou být pacienti spokojení, a přitom nemusí být ztrátová. Jak by pak vysvětlili, že v nemocnici, kterou řídí, to nejde?

Vidíte v Česku někoho, kdo má pro zdravotnictví vizi?

Moc lidí by vědělo, jak na to. Profesoři, odborníci. Politiky ale zajímá jen to, aby někdo o zdravotnictví nepsal v novinách. Že by nabízeli posun země dopředu? To nevidím. Jeden podporuje podprůměr, aby z něj měl své voliče závislé na dávkách. Druhý chce všechny pozavírat, protože prý všetci kradnú.

Nekrade se ve zdravotnictví?

Není pravda, že všichni kradou. Větší zlo způsobuje neschopnost. Když někdo z něčeho krade, zajistí si, aby to fungovalo, aby mohl krást dál. Ale v nemocnicích ani není pořádně co krást. Přes polovinu nákladů tvoří mzdy. Další nezbytné výdaje jdou na topení, elektřinu… Zbude pár procent. Ano, jsou to velké peníze. Ale není to základní problém zdravotnictví.

Jaký má vaše skupina ekonomické výsledky za loňský rok?

Výsledek po zdanění byl zhruba dvě stě milionů korun, trend je pomalu rostoucí. Nemáme žádné vnitřní dluhy, dalších dvacet let nás nečekají významné investice do rekonstrukcí. Zvažujeme investice do rozšíření. Lidé si totiž řeknou, když je nemocnice kvalitní. Proto jsou ty naše nacpané.

Zdravotní pojišťovny na to slyší?

Ne. Úroveň našich služeb není podmíněná tím, co nám zdravotní pojišťovny v tuto chvíli zaplatí.

Když se budete dál rozšiřovat, opět na to doplatíte?

Ano. Běžně provádíme 120 procent výkonů proti předchozímu období a zdravotní pojišťovna plně zaplatí jen 103 nebo 106 procent. Co je nad limitem, hradí jen částečně. Na druhou stranu to chápu. Kdyby regulace ze strany zdravotních pojišťoven neexistovala, systém by se zhroutil.

Jenže v takové situaci se nevyplatí budovat si pověst a zvyšovat kvalitu.

Ekonomický aspekt je jen jedna věc. Člověk chce být také hrdý na to, co dělá.

I ve vaší blízkosti fungují nemocnice, které nemají dobré ekonomické výsledky…

Nechci mluvit o kladenské nemocnici, která má úvěr přes dvě miliardy a kraj platí každý rok 90 milionů úroky. K tomu má 180 milionů korun ztrátu a dostala desítky milionů dotace. Nám kraj nedal ani korunu. Tedy pardon, jednou nám dali 200 tisíc korun. Zkrátka jejich služby jsou dražší než naše, přitom si nemyslím, že by byly lepší.

V čem je rozdíl?

Jsme stabilní. Když přijde do vedení krajské nemocnice nový ředitel, neví, jestli tam bude rok nebo tři. Než se rozkouká, je z politických důvodů vyhozen. Když já něco vymyslím, trvá pět šest let, než se to projeví v provozu. O krajských nemocnicích rozhodují z pozice kraje lidé, kteří zdravotnictví vůbec nerozumějí.

Co by potřebovalo české zdravotnictví?

Měly by se investovat mnohem větší prostředky do prevence. Měly by se vybudovat velké ambulantní provozy. A péče nemocnic by se měla koncentrovat do menšího počtu. Jsem pro větší koncentraci pracovních sil, techniky, erudice. I úroveň péče by byla vyšší. Tolika odborníky, abychom měli každých deset kilometrů kvalitní nemocnici, Česká republika nedisponuje.

 

Sotirios Zavalianis (51)
Pochází z Řecka, do Česka přišel v osmdesátých letech studovat, usadil se tu a založil rodinu. V devadesátých letech vybudoval distribuční společnost StarFoods, kterou pak prodal. Ve zdravotnictví podniká již dvacet let. V roce 2007 koupil od Středočeského kraje nemocnice v Berouně a v Hořovicích. Do jeho skupiny patří přes dvacet firem, mimo jiné radiologie Multiscan v Pardubicích, která je součástí komplexního onkologického centra. Celkový obrat skupiny dosahuje zhruba 2,25 miliardy korun.

Galerie