Jak vás ovlivnila skutečnost, že jste se narodil ve smíšeném manželství? Jak se projevily roky strávené v zahraničí ve vašem životě?
Narodit se ve smíšeném manželství, sebou přináší většinou mnoho výhod, nečekaných životních překážek a spoustu úsměvných situací. Jako dítě jsem bez problémů vnímal tři jazyky zároveň: Zpočátku to byla angličtina a sem tam něco ze španělštiny. Podle toho, jak spolu komunikovali rodiče a také co mi poskytovala škola a ulice během mého dětství za války v Anglii. Pak k tomu samozřejmě přibyla i čeština. To byl základ. Často se stávalo, že byla v naší rodině jedna věta složena ze všech tří, nebo alespoň dvou jazyků dohromady. Během války a asi dva roky po ní, jsme s mým bratrem prožívali asi stejné dětství, jako ostatní děti v okolí a vzpomínám hlavně na matku, která měla čas věnovat se nám více, než otec, který trávil jako lékař většinu času v nemocnici. Říká se, že děti ze smíšených manželství, jsou na tom jaksi geneticky lépe. Asi ano, když jsme s bratrem byli velice hyperaktivní a rychle jsme se učili.
Vy a vaše rodina jste prožili jistou dobu jako uprchlíci. Jak vnímáte současnou diskuzi o migraci a multikulturalismu?
My jsme jako rodina nikdy žádní vyhnanci ani uprchlíci nebyli. Otec odjel dobrovolně do Španělské občanské války. Já jsem se narodil ve Francii a bratr v Anglii. V případě mého bratra bylo velice snadné, když opustil komunistické Československo v roce 1968, že okamžitě obdržel britské občanství. V Anglii se cítil jako doma, protože se tam narodil. Snad jediná naše matka se mohla cítit jako vyhnanec, když ji po celou dobu našeho pobytu v Československu nebyl povolen výjezd do rodné země. K otázce současné migrace a multikulturismu, se mohu těžko vyjádřit. Osobně se žádné podobné diskuze neúčastním a můj osobní názor je, že se kola dějin nedají zastavit, že nám turbulentní evoluce přinese mnohá nečekaná překvapení ve smyslu hromadných exodů, míchání národů, spoustu střetů z důvodů etnických a mentálních odlišností. Nikdo by nečekal, že největším konfliktem jednadvacátého století budou náboženské války. Multikultura je rychle se kazícím zrcadlem konzumního světa. Stálé se zmenšuje prostor pro originální kulturu a tradice i v atavisticky žijících komunitách.
Vyrostl jste jako syn lékaře. Nechtěl jste následovat profesní dráhu vašeho otce?
Pamatuji se, že když jsem byl prvňáčkem v Anglii, tak mě maminka vzala do kostela, zřejmě katolického a tenkráte mě učaroval kněz, který kázal a nikdo nedutal. Dlouho jsem pak myslel na to, že bych chtěl být kazatelem a všichni by naslouchali. V padesátých letech, kdy jsem už začal přemýšlet o tom, že bych šel v otcových šlépějích, jsem narazil na bolševický termín, že nejsem dělnického původu, a že se musím takovým kádrem stát já. Tak jsem se vyučil v Tesle, ve Vrchlabí.
Jak vznikl váš „vztah“ s berounskou nemocnicí? Jak trávíte čas v nemocnici?
Šťastným okamžikem pro naši rodinu byla skutečnost, že berounská nemocnice projevila nevídanou vstřícnost v případě mé dlouhodobě nemocné ženy a nabídla nám dosud málo poznané možnosti se o ni profesionálně postarat. Protože svou ženu již od května 2016 denně navštěvuji a poskytuji ji hlavně psychickou oporu, tak jsem s radostí uvítal vlastní hospitalizaci v Rehabilitační nemocnici Beroun po operaci endoprotézy pravého kolene. Mohl jsem tak během vlastní rehabilitace, kterou jsem v tomto ústavu prožil, díky vysoké profesionalitě všech lékařů, sester, rehabilitačních pracovníků a celého personálu, jako procházku růžovou zahradou a mohl jsem tak i denně navštěvovat svou ženu. Jsem rád, že i v jejím případě dochází k určitému progresu. Je to také odpověď na to, jak jsem tu trávil volný čas. Byl jsem rád, že jsme si tu vytvořili něco, jako druhý domov. Stále do nemocnice dojíždím, i když jsem už opět v pracovním procesu, abych dorehabilitoval svou endoprotézu a dělal ženě společnost.
Které jsou vaše oblíbené destinace ve Španělsku a v Řecku?
Ve Španělsku je všude krásně, jako v Řecku a přilehlých ostrovech. Jezdívali jsme do Španělska k příbuzným do Jijonu a samozřejmě jsme dětem ukazovali všechno, čím je tato země a lidé krásná. To samé v Řecku, kde si myslím, že není velký mentální rozdíl oproti Španělům, protože všechny spojuje kouzlo, laskavost i divokost středozemního moře. Všude je cítit odkaz dávných tvůrců lidské etiky a nesmazatelná kultura světa.
Foto: V úvodním snímku Josef Laufer s majitelem berounské nemocnice Ing. Sotiriosem Zavalianisem.
