Většina z těch, kteří mají doma čtyřnohého psího kamaráda, potvrdí, že rčení “pes – nejlepší přítel člověka”, zdaleka není pouhou frází. Každý den nám pes přináší užitek a radost tisícerým možným způsobem. A trochu naší vlídnosti oplácí nekonečným množstvím lásky. Když nám položí hlavu do klína a my zaboříme ruce do jeho srsti, je právě to ta správná úleva pro naše momentální problémy tělesné i duševní. Pes totiž není jako člověk – nepočítá vrásky v našich tvářích, neštítí se našich nemocí, nevyčítá, nesoudí, nekritizuje. Jeho oči pokaždé říkají: „Mám tě rád, jsi pro mně důležitý!“ A právě na tom všem je v podstatě založena metoda canisterapie, léčebného kontaktu člověka a psa. První zkušenosti s canisterapií již máme i u nás, v Rehabilitační nemocnici Beroun, kde se tato metoda stala, jako podpůrná terapie komplexní rehabilitace, součástí ergoterapie. Proč právě té? Jedna ergoterapeutka má totiž canisterapeutický výcvik a vycvičeného psa. Zatím dochází za pacienty na oddělení následné péče, ale do budoucna se počítá také s canisterapií ve skupině, a to i pro pacienty Rehabilitačního centra.
I když normálně psi do nemocnice nesmějí, teď se tu občas začíná objevovat krásná a milá Border kolie Sisi, k níž brzo přibude další, se stejně poetickým jménem Mia. Nyní sem se svým psovodem chodí hlavně jako „návštěva“ pro radost, ale s vytčeným postupným cílem léčby některých zdravotních potíží. Ano, canisterapie je totiž ověřená podpůrná rehabilitační metoda, která má, jak je známo, možností a podob opravdu hodně. A jen pro představu: velmi významnou a úspěšnou metodou je v canisterapii například polohování, ale nejen to.
Samozřejmě, že vše má svá přísná pravidla. „Pes musí být pod veterinární kontrolou, má speciální požadovaný výcvik a canisterapeut s ním pracuje jen tehdy, pokud je jak zvíře, tak jeho psovod v optimální psychické i fyzické kondici, to je základ“, říká vedoucí ergoterapeutka Rehabilitačního centra Pavla Košková a doplňuje, že canisterapie je realizována pouze na základě dohody a se souhlasem nejen ošetřujícího lékaře, ale i pacienta. Canisasistent si pak vždy stanoví cíl této terapie a samozřejmě, že po jejím ukončení vyhodnocuje, spolu s ošetřujícím lékařem a personálem, jaký vliv „návštěvy“ pejska na pacienta měly. Zatím se z prvních zkušeností ukazuje, že zařazení canisterapie jako jedné z podpůrných rehabilitačních metod bylo dobré rozhodnutí. A to jsme na začátku….
